Obrana pekařské kvasinky

My, Béžoví, ochránci pekařských kvasinek Saccharomyces cerevisiae, ke kterým se počítají i naše české pivovarské kvasinky S. cerevisiae var. uvarum, zásadně protestujeme proti nevyvážené činnosti Zelených a i jinak barevných ochránců přírody. Chráníte zvěř chlupatou stříháním kožešin na tělech dam, chráníte kytovce nastavujíce harpunám těla svých lodí, pečujete o kdekterý vymírající druh zakládáním nadací, chráníte veškeré pokusné králíky včetně laboratorního psa Horákova proti zvůli vědců, kteří nechtějí dát přednost dobrovolníkům z vašich řad. Za to vám budiž vzdán hold. Ale co děláte pro tvory beznohé a bezhlavé? Co děláte pro bezejmenné, kulturní kvasinky, které umírají každý den po miliardách v pekařských pecích a v plamenech laboratorních kahanů? Spočítal někdo kolikanásobným vrahem se stane mikrobiolog vypálením očkovací kličky?

Pes, přítel člověka, se nechá vycvičit, kvasinky geneticky manipulujeme a šlechtíme, pes je oddaný a za určitých okolností se při setkání se svým páníčkem i samou radostí počůrá, kvasinky pro nás produkují denně hektolitry lihu, pes za pohlazení vrtí ocáskem, kvasinky kynou za trochu cukru každému z nás, psi jsou prý schopni za svého pána i život položit, pro kvasinky je každá naše bábovka krematoriem a každý knedlík dopravním prostředkem do pekelného kotle. Za co? Za obětavou službu lidstvu. Místo abychom o kvasinky pečovali, lisujeme je do mazlavých cihel, které krájíme na malé kousky a prodáváme za nicotný peníz pod potupným názvem droždí. Místo abychom kvasinky hýčkali, po zneužití je vraždíme. Proč? Protože nechceme pochopit, že i kvasinka má své starosti, svůj bohatý sexuální život a svůj svět jako my (obrázek).

Náš vztah ke kvasinkám je rozporuplný. Běžně jejich podobnost s člověkem ignorujeme, ale současně právě tato podobnost pochopená některými vědci udělala z kvasinky model, který je týrán a huben ve jménu ušlechtilých cílů. Pekařská kvasinka je díky svým výjimečným vlastnostem stále více vyhledávána. Před několika lety jsme jásali nad první kompletně sekvencovanou chromozomální DNA, která pocházela právě ze S. cerevisiae, a dnes je již přečten záznam téměř ze všech zbývajících chromozomů. Sbírky mutantů praskají ve švech. To umožňuje analyzovat funkce genů eukaryotických organizmů včetně člověka, které po přenesení do mutované kvasinky obnoví poškozenou funkci. Mnoho procesů je natolik konzervativních, že informace o tom, jak probíhají u kvasinek, lze alespoň rámcově zobecňovat. A přitom jsou odpovědi získávány mnohem rychleji než u jiných pokusných objektů, protože generační doba je u kvasinky v bohatém médiu asi pouze půl druhé hodiny dlouhá. Z tisíce mateřských buněk zaočkovaných před odchodem z práce budou na začátku pracovní doby druhý den více než 4 miliony prapraprapraprapraprapraprapravnuček. Proto není divu, že pokud to jen trochu jde, kvasinka zaskočí místo pokusného králíka. Výsledkem dlouhodobého zájmu o pekařskou kvasinku je mimo jiné i to, že lidským genetikům se o úspěších kvasinkových genových inženýrů jen sní. Léčení genetických chorob u kvasinek výměnou poškozeného genu za neporušený není nijak složité. Navíc lze cíleně mutovat v jakémkoli zvoleném místě, přestavovat chromozomy a izolovat poškozené geny za účelem podrobnější analýzy. Tyto manipulace zatím nemají v celé eukaryotické říši obdoby. A to nám kvasinky ještě produkují naveliko cizorodé proteiny včetně těch našich.

A proto konec zabíjení a týrání kvasinek! Konec hromadným vraždám přímým ohněm, vařením, autoklávováním, pasteurizací, pečením, chemickými prostředky a ozařováním. Konec týrání pomocí mutagenů, zmrazováním, sušením, mikromanipulacemi, hladověním na minimálních médiích a skladováním na šikmých agarech (obrázek). Mutanti, kteří obětavě sloužili při pokusech, unavené průmyslové kmeny a vysloužilci většinou nemají naději obstát ve volné přírodě. Zřizujme pro ně přírodní rezervace sprejované bohatými médii. Je třeba i urychleně odčinit křivdy z minulosti a vyjádřit vděčnost našim věrným pomocníkům. Navažme na pradávný kult kvasinek na Moravě. Nemáme tím na mysli dění kolem slivovice, nýbrž kolem jisté sošky, která je podle našeho mínění mylně označována za Věstonickou Venuši, i když jde evidentně o jeden z prvních pokusů o znázornění kvasinky párovacího typu a (obrázek). Umístění této sošky dostatečně zvětšené na první hradní nádvoří by jistě uspokojilo volání Béžových: „Kvasinka na Hrad!“ a navíc posílilo vědomí moravsko-české sounáležitosti.