Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Člověk a les v průběhu věků

 |  15. 3. 2007
 |  Vesmír 86, 160, 2007/3

K poznání lesa nestačí jen znalost jeho přirozených dějin, znalost vývoje nerušeného a přírodního lesa, nýbrž je nezbytné znát k tomu i dějiny práce člověka…

Pravdomil Svoboda, 1952

Člověk ovlivňuje les svou činností a les svou přítomností působí na lidské počínání. Les vždy sloužil člověku jako zdroj potravy, materiálu na stavbu obydlí a výrobu nářadí, úkryt před nepřáteli a po dlouhou dobu se v něm pásla hospodářská zvířata. V naší malé zemi nenajdeme les, který by nebyl lidským hospodařením – ať přímo či nepřímo – ovlivněn.

Než se objevil člověk-zemědělec

Na našem území se po poslední době ledové (přibližně 9500 let př. n. l.) střídala období s různým klimatem, kolísala průměrná teplota i vlhkost. Změny podnebí, geologické podloží, vývoj půd a vzdálenosti, které musely překonávat šířící se dřeviny, určovaly vývoj vegetace a vzhled krajiny (viz též Vesmír 81, 568, 2002/10 a Vesmír 81, 570, 2002/10).

Současná vegetační stupňovitost 1) se ustálila zhruba na přelomu letopočtu. V nížinách převládaly doubravy s příměsí lípy a habru, ve středních polohách pak jedlobukové pralesy s duby v teplejších oblastech a se smrky v oblastech chladnějších. V horách převažovaly smrčiny s bukem, jedlí a javorem klenem. Borovice ustoupila na extrémnější stanoviště, kde ostatní dřeviny neměly vhodné podmínky.

Keltové a doba železná

Les se mohl vyvíjet téměř nerušeně, dokud se lidé živili hlavně sběrem plodů a lovem zvěře. Z člověka-lovce se však zvolna stával pastevec a zemědělec. Do tvářnosti krajiny znatelněji zasáhl na konci atlantiku (viz tabulku - příloha pdf), když osídloval dosud bezlesé plochy v nížinách. Tyto oblasti měly charakter lesostepí, což kultivaci krajiny usnadňovalo. Tehdy se také začal zpomalovat postup listnatého lesa. Dnes je zřejmé, že nástup působení člověka na les byl mnohem pozvolnější. Člověk začal významně ovlivňovat les již před neolitem a to plynule postupovalo až do nedávné doby (významné bylo například období mezi neolitem a laténem), nepočítáme-li četné a víceméně lokální odchylky od tohoto schématu. Teprve během doby bronzové lidé osídlili a kultivovali i výše položené a méně úrodné oblasti.

Nemáme žádné důkazy o tom, že by člověk kvůli ochlazení v subatlantiku ustoupil do nižších poloh a dříve odlesněná místa opět zarostla lesem. Možná k tomu došlo v některých okrajových zónách, spíše však sídelní síť houstla. Velkými odlesněnými prostory byla například keltská hradiště a jejich okolí. Keltové u nás žili v době laténské, zhruba od roku 480 př. n. l. do přelomu letopočtu. Pro svá oppida, která vznikala v mladší fázi keltského osídlení (přibližně po roce 200 př. n. l.), vyhledávali strategicky výhodné výšinné polohy. Na jejich stavbu padlo obrovské množství dříví. Stavěli obranné valy, obydlí, kolem oppida vznikaly vesnice s kolnami, seníky a chlévy. Z okolí Keltové odstraňovali lesní i křovinaté porosty, které bránily ostraze v rozhledu. Doba železná zvýšila rozmanitost a kvalitu nástrojů, s jejichž pomocí lidé snadněji zpracovávali i silné kmeny stromů. Lesy v okolí sídlišť sloužily jako rezervoár zemědělských půd, vysoká byla i spotřeba užitkového dříví a paliva. Listnáče (zejména buk) byly káceny na pálení dřevěného uhlí pro hrnčíře, skláře, hutníky a kováře.

Přesto se tehdejší rozloha lesů v delším časovém odstupu příliš neměnila. Ustavil se vyvážený koloběh různých pozemkových kategorií – od půd ochuzených zemědělským využíváním o živiny přes pastviny k opětným lesním porostům.

Z prvních historických pramenů

V Kosmově době (11. až 12. stol.) bylo území českých zemí zalesněno z 80 %. Tyto lesy už ale většinou můžeme nazvat kulturními. Lidé zabydlovali stále hustěji starou sídelní oblast. Stavěly se dřevěné domy, dřevo se používalo na palivo a užitkové předměty, v lese se pásl dobytek. Častým nepřítelem lesa byl také oheň, dřevěné vesnice mnohdy shořely několikrát za jedinou lidskou generaci a bylo třeba je obnovovat.

Hluboký a nepřístupný zůstával pomezní hvozd. 2) V něm bylo tehdy ještě zakázáno zakládat vesnice, protože měl významnou obrannou funkci, kterou však postupně ztrácel při budování pevných hradů podél zemských hranic. Panovníci neprostupnost pomezního hvozdu přísně chránili jako přirozenou obranu státu. Později se ale právě okolí hradů intenzivně odlesňovalo, jak kvůli bezpečnosti, tak kvůli potřebě paliva.

Noví osadníci

K dalšímu odlesňování přispěly kolonizace, které probíhaly od 11. do 14. století. Na naše území byli také zváni přistěhovalci ze západní a severní Evropy, jejichž usídlování majiteli do budoucna slibovalo bezpracný důchod. Vznikla síť obydlených enkláv propojených cestami. Lesy se žďářily 3) a klučily 4) a na jejich místě vznikala sídliště, pole a pastviny. Neosídlené zůstaly pouze vyšší polohy Českého lesa, Šumavy, Jizerských hor, Krkonoš, Jeseníků, Beskyd, Vsetínských vrchů a Bílých Karpat. Nejvíce devastovány byly lesy v osídlených oblastech, a to především pastvou dobytka. Původní lesy se zachovaly na méně než čtvrtině našeho území, ani ty však nezůstaly bez výrazného vlivu lidské činnosti.

V 2. polovině 13. století potřeboval člověk v lese dříví k otopu i stavbě kácet, milíře pálit, dobytek pást a stelivo hrabat, ze stromů haluze drát a pryskyřici strouhat, ptáky chytat a divokým včelám med vybírat, v potocích ryby a raky lovit. 5)

Uhlířství, dehtářství a smolaření, popelářství, šindelářství, sklizeň letniny, 6) pastva v lesích, toulavá seč, 7) hutnictví a hornictví – to byly činnosti, které se větší či menší měrou podílely na zhoršování stavu lesů, jejich prořeďování a ústupu. Z tohoto období pocházejí také jména kolonizačních obcí vzniklých odstraněním lesa jako Žďár, Světlá, Paseky či Proseč (viz Vesmír 81, 597, 2002/10 a rámeček 1 ).

Rozvoj dolů a hutí – zkáza lesů

Další expanze do lesů proběhla v 15.–16. století s rozvojem hornictví a zpracováním rud. Později se přidal i rozvoj sklářství. Většina dříví se spotřebovala jako palivo a v dolech, kde bylo třeba především tenké křehké dřevo, např. borové, které při zvýšené zátěži snadno praskalo a včas upozornilo horníky na zřícení štoly.

Nejvíce trpěly lesy v blízkosti vodních toků umožňujících plavení dříví. Do dolů v Kutné Hoře se v 2. polovině 16. stol. začalo dříví plavit až z Krkonoš (po Úpě a Labi ke Starému Kolínu, odkud se k dolům vozilo). Vysoká spotřeba dříví v těchto dolech vyčerpala krkonošské lesy a úřední komise o nich podala r. 1609 zprávu, že …vrchové prázdni a vypleněni, roli, dědiny a louky na nich zdělány… 8) Za pár let (1614) konstatovala, že zde lze s další těžbou počítat nejdříve za 80–100 let.

O stavu šumavských lesů v horním povodí Vltavy zase vypovídá zpráva lesmistra Dreschera z Kadaně, datovaná r. 1719. Uvádí: … lze nalézt jen málo zachovalých lesních partií. Poddaní kácejí stromy nevybíravým způsobem, kdekoliv se jim zachce, dobytek se po lesích bez dozoru toulá a listnaté i jehličnaté nálety spásá. 9)

Toulavou těžbou trpěly kvalitní listnaté dřeviny a jedle, vhodné pro hutní pece skláren. Sklářská kolonizace na Šumavě odstranila přirozený meliorační vliv buku, klenu a jeřábu a ochudila druhovou skladbu tehdejších pralesů o jedli, která zpevňovala smrčiny. Sklárny ovšem nespotřebovávaly dřeviny jen na tavení skla. Patřilo k nim i zemědělské zázemí – vyklučený les jako zemědělská půda a travnaté plochy zajišťující dostatek sena pro dobytek na zimu. Od jara do podzimu se dobytek pásl v okolních lesních porostech, spásal nálet listnáčů a uvolňoval prostor buřeni. 10) Skousané smrky zpomalovaly výškový růst, zdupané hráze bystřin propouštěly vodu, kořeny stromů odřené kopyty byly snadno přístupné pro dřevokazné houby. Po vyčerpání všech vhodných dřevin v okolí (do vzdálenosti 1–2 km) byla huť přenesena o kus dál. Po sklářích většinou zůstávaly zdevastované a sotvakdy zalesněné prostory (v letech 1494–1874 vzniklo jen na Šumavě 88 skláren).

Dřevěné uhlí pro hutě získávali uhlíři pálením jedlového a bukového dříví, které mělo pro pálení nejvhodnější vlastnosti. Např. v Brdech nebo na Křivoklátsku jsou dodnes vidět plošiny po milířích, uhlí se tam pálilo ještě za druhé světové války.

Tereziánský lesní řád

V důsledku intenzivního využívaní byly lesy v 17. století značně redukovány a jejich zbytky byly ve velmi špatném stavu. Vůbec nejhorší byl jejich stav v době Marie Terezie a ještě během mapování josefského katastru (kolem let 1790–1792) činila lesnatost českých zemí pouhých 25 %. Obrovská potřeba stavebního dříví, paliva, dříví pro výrobu uhlí a skla, zpustošené lesy a obava z ohrožení celého hospodářství a rozvoje země kvůli nedostatku dříví vyvolaly vydání císařského patentu, který měl sjednotit zásady hospodaření v lese a zajistit dostatek dříví do budoucna. Tereziánský lesní řád z r. 1754 uložil vlastníkům lesů řadu povinností a omezení v zájmu zachování lesa a trvalého výnosu dříví.

K převratnému zásahu do dřevinné skladby našich lesů došlo v druhé polovině 18. století. Zvyšující se spotřeba a obecný nedostatek dříví přiměl vlastníky lesních pozemků změnit způsob hospodaření. Listnaté lesy byly nahrazovány nesmíšenými borovými a smrkovými porosty, které byly obhospodařovány holosečným způsobem. Smrk velmi dobře rostl a na rozdíl od jedle nebo buku poskytl kvalitní dřevo pro stavební účely v poměrně krátké době. Do konce osmnáctého století neexistovaly dřeviny, které by neměly pro člověka využití. Při tehdejší specializaci se každá dřevina uplatnila svými vlastnostmi, např. bříza pro koláře, javory pro truhláře, dub na sudy a mlýnská složení, jedle na šindel a pro stavební účely. Konkrétní dřeviny pak byly káceny toulavou těžbou.

Koncem 18. století a na počátku 19. století, během průmyslové revoluce, začalo být dříví nahrazováno uhlím. Pro lesy to znamenalo vysvobození. Hledaly se i stavební materiály, které by se daly využívat místo dřeva. Přesto se ještě r. 1847 spotřebovalo 90 % veškerého vytěženého dříví jako palivo.

Moderní lesnictví

Způsob obhospodařování lesů v průběhu 18. a 19. století vycházel z vlastnického zadání, kterým bylo co nejrychleji získat kvalitní sortimenty pro stavební účely. Smrkové porosty se zdály pro splnění tohoto úkolu nejvhodnější. Již na konci 19. století však sami lesníci upozorňovali na nestabilitu smrčin. Přeměna původních listnatých a smíšených porostů na smrkové či borové monokultury však pokračovala i ve 20. století. Současná dřevinná skladba se proto podstatně liší od původní. Významný rozdíl je v zastoupení listnatých a jehličnatých dřevin.

Obhospodařování lesů v současnosti vychází nejen z vlastnické, ale i ze společenské poptávky. Požadavky společnosti na les se v průběhu 20. století změnily. Stále více se požaduje, aby lesy zůstaly i nadále nejzachovalejší součástí naší přírody a sloužily pro rekreaci a odpočinek, ale lidé od lesů také očekávají ekonomický užitek.

Pro rovnoměrné plnění všech funkcí lesů (ekonomické, ekologické a sociální) se nyní uplatňuje polyfunkční trvale udržitelné obhospodařování lesů. Cílem přístupu je šetrně nakládat se zdrojem ekologicky čisté obnovitelné suroviny, zachovat, popřípadě zvyšovat biodiverzitu lesních ekosystémů, uplatňovat ty způsoby obhospodařování, které jsou blízké přírodě, pečovat o zdravotní stav lesů a otevřít lesy pro veřejnost.

Růst lesa je dlouhodobá záležitost. Nebezpečím pro něj může být změna požadavků společnosti, ať ekologických, ekonomických či politických, v kratším časovém horizontu, než odrůstající les začne naplňovat prvotní záměr.

Co tu kdysi rostlo?

Literatura

Jiří Löv, Igor Míchal: Krajinný ráz, Lesnická práce, s.r.o., Kostelec nad Černými lesy 2003
Jiří Sádlo a kol.: Krajina a revoluce, Malá Skála (Martin Štoll), Praha 2005
Pravdomil Svoboda: Život lesa, Brázda, Praha 1952, 89 s.

Poznámky

1) Vegetační stupňovitost – změna skladby vegetace závislá na změně přírodních podmínek s měnící se nadmořskou výškou. Více o lesních vegetačních stupních (LVS) viz Vesmír 84, 398, 2005/7.
2) …pomezní hvozd byl hluboký, bohopustý, němý, neproniklá houšť… Viz Jan Evangelista Chadt: Dějiny lesů a lesnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, vlastním nákladem, Písek (Obora) 1913, 1122 stran.
3) Způsob přeměny lesní půdy na zemědělskou spálením lesního porostu. Žďáření nebylo vůbec jednoduchou nebo dokonce jednorázovou záležitostí, ale vícestupňovou prací; skládalo se z činností navazujících v přesně stanoveném časovém sledu, časech a ve vhodných povětrnostních podmínkách. Jen zkušení žďární mistři totiž dokázali, aby hlavní fronta ohně postupovala požadovanou rychlostí (nejvýše 2,75–5,50 m za vteřinu). Díky tomu byla v místě postupujícího ohně teplota 1300 °C, nezbytná k odstranění i hrubých částí dřevin ve svrchní vrstvě půdy. Nedokonale provedené žďáření bylo nevratné a vyvolávalo při dalším zemědělském využití půdy řadu obtíží.
4) Klučení – v původním významu odstraňování stromů i s pařezy a kořeny pro přímé zemědělské využití; kluč (klouče, kluče, klučenina, klučina, kloučky, kluky, kopanina) byl pozemek zbavený stromů, pařezů a kořenů, který se po základním zpracování půdy oséval (odtud pocházejí jména obcí Kluk, Kluky, Klučov, Klučno aj.).
5) Podle práva, které propůjčil Přemysl Otakar II. selským rodům osazujícím kraj. Viz Josef Jelínek: Od jihočeských pralesů k hospodářským lesům Šumavy, MZe, Úsek lesního hospodářství, Praha 2006, 124 stran.
6) Letnina byly letorosty dřevin (lípy, habru, dubu) sklízené na začátku léta a používané jako krmivo pro hospodářská zvířata.
7) Toulavou sečí (toulavou těžbou) byly vyhledávány nejvhodnější druhy a sortimenty dřeviny pro daný účel, bez ohledu na pěstební hledisko, stav a stabilitu lesa. Prvé negativní signály tohoto způsobu těžby se začaly projevovat již za císaře Karla IV. Tak byly poměrně záhy lidskou činností přeměněny přirozené lesy v nižších polohách na habrové doubravy, které jsou dnes pokládány za klimaxové společenstvo (tehdy byla mimořádná poptávka např. po dubovém a lipovém dřevu).
8) Josef Nožička: Přehled vývoje našich lesů, SZN, Praha 1957, 460 stran.
9) Josef Jelínek: Od jihočeských pralesů k hospodářským lesům Šumavy, MZe, Úsek lesního hospodářství, Praha 2006, 124 stran.
10) Buřeň je lesnický termín, který označuje hospodářsky nežádoucí složku přízemní vegetace (traviny, byliny, křoviny) rostoucí v porostech, na holinách a nelesních půdách určených k zalesnění.

ÚJEZDY, LHOTY, MÝTA A ŽĎÁRY

Značná část vesnic u nás pochází z 11.–13. století. Z asi 250 měst a městeček (královských i poddanských) doložených okolo roku 1300 se jejich počet v roce 1500 vyšplhal na 650. Na osídlování našeho území z té doby upomínají různé Újezdy. Vznikaly v období vnitřní kolonizace na územích, která získávali jako výsluhu knížecí družiníci. Obvod pozemku se vymezoval „uježděním“ (obježděním) na koni, odtud Újezdy.

Z dob vnější kolonizace (ze 13.–14. století) pocházejí LhotyLhotky. Novým osadníkům přicházejícím z ciziny (zejména z Německa) rozděloval půdu lokátor, který ji na základě smlouvy získal od pána. Lokátor se zavázal les přiměřeně vymýtit, rozdělit na porost, pastviny, cesty, plužiny a přivést osadníky. Obyvatelé těchto vesnic byli po určitou lhůtu (stč. lhóta – polehčení, poshovění s placením) osvobozeni od poplatků za to, že vykáceli les a přeměnili ho v pole. Jméno Lhota se u nás dodnes uchovalo u téměř tří set vsí (Vesmír 79, 295, 2000/5). Také Mýta (pokud neodvozují svůj název od vybírání mýtného) připomínají mýcení, stejně jako Žďáry nebo Ždírce žďáření.

Podle F. Hoffmanna: České město ve středověku. Život a dědictví,

Panorama, Český literární fond, MK ČR, Praha 1992, 454 s.


PORADENSTVÍ V LESNÍM HOSPODÁŘSTVÍ

Podle NR 1782/2003 má každý členský stát EU povinnost zřídit zemědělský poradenský systém. Odbor výzkumu, vzdělávání a zakladatelské činnosti (odbor 13020) Ministerstva zemědělství České republiky pověřil Ústav zemědělských a potravinářských informací (ÚZPI) koordinací celého zemědělského poradenského systému. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) Brandýs nad Labem se stal partnerem ÚZPI pro obor lesnictví.

Na základě své zřizovací listiny poskytuje ÚHÚL poradenskou podporu v oblastech své odborné působnosti (certifikace lesa, Oblastní plány rozvoje lesů – OPRL, servis státní správy lesů a myslivosti) a od roku 2005 se stává krajským informačním střediskem (KIS) pro obor lesnictví a orientuje své poradenství na oblast ekonomicko-právní. Tato oblast se zaměřuje na zákonné požadavky na hospodaření v lesích a na finanční podpory v oblasti lesnictví. A to jak na finanční podpory z fondů Evropské unie, tak na dotace ze státního rozpočtu ČR.

Poradenská podpora je bezplatnou službou zejména vlastníkům lesa, odborným lesním hospodářům, ale i veřejnosti. Tato služba spočívá mimo jiné v poskytování a přenosu aktuálních informací a pro tyto účely ÚHÚL vydává a distribuuje informační materiály (technické listy, informační letáky a publikace), pořádá semináře a jiné vzdělávací a osvětové akce pro vlastníky lesa a další zájemce (např. odborné lesní hospodáře) a na svém serveru www.uhul.cz/poradenstvi provozuje a pravidelně aktualizuje poradenské internetové stránky.

Státní akreditovaní poradci a další experti ÚHÚL odpovídají telefonické i elektronické dotazy (na adrese www.uhul.cz/poradenstvi/form.php) a poskytují zdarma odborné konzultace každému, kdo má o tuto poradenskou službu zájem.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Lesnictví

O autorech

Zuzana Jankovská

Štěpán Březovják

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...