Antropocén – velké zrychlení světa

Novu epochu se snaží definovat nejen geologové. O počátku však nepanuje shoda. Lidé ovlivňovali nezanedbatelně své prostředí již před 60 000 lety (lov ve velkém měřítku, vypalování vegetace, …). V čem je naše doba bezprecedentní?

Antropocén začal zdokonalením parního stroje v roce 1784 a masivním využíváním fosilních paliv, ale různí autoři posunují jeho počátek dále do minulosti či naopak do minulého století, třeba do neolitu, do vzestupu římského impéria či na konec druhé světové války.

Antropocén se projevuje obrovskými změnami povrchu planety, k nimž patří například velkoplošné odlesňování, napřimování říčních toků, ale týká se i moří. Geochemické cykly prvků jako uhlík, síra, křemík, fosfor a dusík, ale i rtuť a těžké kovy začínají být v antropocénu více ovlivňovány lidskými aktivitami než přírodními procesy. Součástí antropocénu je i globální neofytizace (stěhování nových rostlin), rozbíjení ekosystémů, vymírání druhů a celková proměna světa. Ta však může být v budoucnosti kompenzována vznikem nových druhů života následkem genetických modifikací či propojování strojů a organismů.

Termín antropocén byl navržen v roce 2000 atmosférickým geochemikem a držitelem Nobelovy ceny P. J. Crutzenem a biologem E. Stoermerem, ale vědci jako Thomas W. Jenkyn, Antonio Stoppani či Vladimir Vernadskij již od roku 1854 hovoří o antropozoicky ovlivňovaném světě. Většina současných autorů považuje za první publikaci, která se otázkou „antropozoika“ začala vážně zabývat, vlivnou monografii George Perkinse Marshe Člověk a příroda (1864).

Biolog Eugene F. Stoermer podle svých slov používal výraz „anthropocene“ již v osmdesátých letech 20. století, ale nikdy jej nepoužil ve vědecké publikaci. Do české literatury byl termín antropocén pravděpodobně poprvé uveden právě na stránkách Vesmíru (Vesmír 81, 67, 2002/2). Výraz „antropozoikum“ ve smyslu čtvrtohory či „éra člověka“ byl však v ČR běžně používán již od padesátých let 20. století a toto označení nese i stejnojmenný sborník zabývající se geologií čtvrtohor.

Antropocén jako plavba do neznámé země