Budoucnost jako akční thriller
| 5. 3. 1999Zlom tisíciletí bude velká příležitost pro futurology, aby nás, zvědavé, co se s námi stane, uklidnili anebo vystrašili. Pro toto číslo Vesmíru jsme vybrali čtyři úvahy, které byly loni předneseny na plenárním zasedání Učené společnosti a které si berou budoucnost za téma. Jejich autory jsou fyzik (Jiří Bičák), demograf (Martin Hampl), sociolog města (Jiří Musil) a molekulární biolog (Vladimír Vonka). Snad vás tito pánové v něčem uklidní, možná vás však v jiném vystraší.
Pak zde máme další text, zkrácený překlad jedné kapitoly z knihy Kevina Warwicka „Pochod strojů“ . Ta kniha je z kategorie spíše strašící, a to již svým podtitulem: „Proč nová rasa robotů ovládne svět“ – čili ovládne, jde jen o to, co ji k tomu povede. Nehodlám Warwickovy vize podporovat ani popírat, rád bych si je pouze vzal za záminku k zamyšlení nad logikou odvážně dlouhodobých předpovědí, které – podobně jako nápady sci-fi žánru – vůbec nejsou snadné, pokud nemají být hloupé.
Každá futurologická myšlenka je založena na určitých předpokladech, a to hned dvojího typu. Především jsou to explicitní předpoklady, zpravidla extrapolace ze současného stavu a současných znalostí. Z těch futurolog vychází a zakládá na nich své prognózy. Druhým typem jsou rozličné implicitní předpoklady, které si často ani sám futurolog dost dobře neuvědomuje. Někdy lze tyto druhé předpoklady z jeho argumentů dodatečně vytušit a já je považuji za nejzajímavější, protože skrytě ale podstatně rozhodují o validitě celé předpovědi.
Explicitní předpoklady mají přímý vztah k tomu, zda se nám předpovídaná věc dnes zdá neuvěřitelná, nebo naopak banální. Naproti tomu přehlédnutí implicitních předpokladů může vést k velkým překvapením, až se budoucnost skutečně dostaví a všechno bude zcela jinak. K implicitním předpokladům lze počítat i víru v oprávněnost té či oné extrapolace, nepovšimnutí možných alternativ.
Všimněme si blíže, na čem například Warwick zakládá svou katastrofickou vidinu budoucnosti (můžete si přečíst jeho text, Vesmír 78, 166, 1999/3). On sám shrnuje (jinde v knize) svůj pohled do tří tezí:
- Dnes jsme my, lidé, díky naší inteligenci dominantní formou života na Zemi.
- Je možné, že již relativně brzo budou stroje inteligentnější než lidé.
- Pak se stroje stanou dominantní formou života na Zemi.
V první tezi se tvrdí dvojí: že jsme dominantní a že tomu tak je díky naší inteligenci. Dobrá, co však znamená být dominantní. Z Warwickových úvah je zřejmé, že tím míní aktivní dominanci, čili ovládání druhých. 1) Má-li to dokonce být schopnost fyzicky ničit (případně měnit) jiné formy života, pak jsme jistě dominantnější než kočky. Avšak bakterie a viry by mohly být dominantnější než my. Nicméně do finále soutěže o dominanci postoupí podle Warwicka pouze lidé a stroje (pěkný příklad implicitního předpokladu). Zvítězí inteligentnější.
Pojem inteligence je však ještě problematičtější. Warwick o ní mluví, jako by to byl jednorozměrný parametr, dle něhož lze uspořádat kočky, lidi a stroje do jediného žebříčku (opět implicitní předpoklad), v němž jsme my (ještě stále) na nejvyšší příčce (mimochodem, co je zde „my“ – druh, množina nás všech, ti nejlepší z nás, průměr?). Dle Warwicka zřejmě rozhodující roli hraje „hustota neuronů, kvalita vzájemných vazeb mezi nimi a s tím související metody učení“. Pak by jakési uspořádání snad bylo možné a lze si i představit, že takto konstrukčně definovaná „inteligence“ strojů opravdu poroste a že nás v tomto směru a ve shodě s druhou tezí stroje brzy předhoní. My totiž „nemůžeme nijak zmnožit svoje neurony a přimět je, aby pracovaly lépe, než pracují teď“. Závěr zní logicky, jenomže je tu ten implicitní předpoklad, že co je opravdu důležité, je počet a propojení neuronů, což je extrapolace právě jen ze současné (a možná přechodné) popularity umělých neuronových sítí.
Jak to ale souvisí s onou „inteligencí“, která z nás dělá (a ze strojů udělá) dominantní formu života, jak praví třetí teze? Tou inteligencí, která je podle našeho autora nutnou a zřejmě i postačující podmínkou k vládnutí: „Člověk ovládá Zemi díky své inteligenci, a tak je logické, že bude ovládnut ještě inteligentnějším druhem, než je sám; stejně tak on ovládl druhy, které měly inteligenci nižší.“ Jaký implicitní předpoklad je za touto větou? (Obdobných vět v textu najdete více.) Že by inteligence byla totéž, co schopnost vládnout? Jak však naložit s takovouto úvahou: Já jsem inteligentnější než bicykl, bicykl je inteligentnější než gravitace a gravitace je inteligentnější než já?
Možná zjednodušuji, ale zdá se, že další úvahy našeho futurologa vycházejí z implicitního předpokladu, že čím větší inteligence (více neuronů?), tím větší touha po moci. A to obecně. Sám problematický, opírá se tento předpoklad o ještě problematičtější návod k extrapolaci typu: „Abychom získali co nejlepší představu, jak budou stroje jednat s člověkem, podíváme se na to, jak jednají lidé s těmi, z nichž vzešli.“ A tak našemu futurologovi z toho všeho „logicky“ vyplyne hluboká vzájemná nenávist mezi lidmi a novou rasou robotů.
Proč by stroje měly riskovat možnost, že nebudeme příliš spokojeni s úlohou druhořadých občanů a že je proto budeme chtít zničit? Raději zaútočí jako první a (jsouce inteligentnější) snadno bez milosti zničí nás. Věru akční thriller je na programu pro příští tisíciletí.
Poznámky
Ke stažení
- Článek ve formátu PDF [43,41 kB]