Vesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná škola

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Labští bobři a loňské povodně

 |  6. 10. 2003
 |  Vesmír 82, 578, 2003/10
 |  Seriál: Zvířata v ohrožení, 10. díl (PředchozíNásledující)

Každá povodeň nějak naruší ekosystém a vše závisí na tom, jak se s následky velké vody vypořádají jeho jednotlivé složky. Bobři patří mezi živočichy, na které mají povodně jakéhokoli charakteru jen malý vliv. Nemůže být pochyb, že se záplavami se tito hlodavci dokážou bez problémů vyrovnat. Chtělo by se dodat: jinak by tu už dávno nebyli.

Bobři nejsou v naší přírodě novinkou – kdysi zde žili a před několika lety se sem zase vrátili (Vesmír 77, 403, 1998/777, 404, 1998/7). 1) Lidé se většinou domnívají, že bobři potřebují čistou vodu, neposkvrněnou přírodu a zachované životní prostředí. Mnohá místa, na něž se bobři přirozeně rozšířili, však do těchto představ nezapadají. Bobr není druh, který by nás informoval o vysoké kvalitě biotopu jako např. vydra. Zkreslené představy, které o něm máme, definitivně padnou, jestliže zjistíme, kde všude žije. Zato však je v mnoha společenstvech klíčovým druhem, který dokáže – jako jeden z mála živočichů – aktivně měnit své prostředí (psalo se o tom již v prvním ročníku Vesmíru r. 1871, s. 57, 78, 85). Pro dnešní krajinu je to významné, protože ekologická hodnota většiny lokalit, kde bobři stavějí, vzrůstá – stoupá biodiverzita i početnost mnoha druhů. Na některých místech však bobři své okolí nemění a jejich činnost prozrazují jen potravní a pobytové známky.

Požadavky na prostředí

Bobr evropský (Castor fiber) 2) je jedním z největších hlodavců na světě (s ocasem měří až 140 cm, největší samci mají hmotnost přes 30 kg). Předchůdci současných bobrů byli větší a nežili ve vodě. Vstup do vody znamenal pro bobry především lepší ochranu před predátory. Klimatické změny je přinutily k ústupu do severnějších oblastí, kde se však museli přizpůsobovat tužší zimě. Současným bobrům umožňuje komplex adaptací nejen překonávat dlouhá studená období, ale být během nich i částečně aktivní. Osídlují ekosystémy stojatých i tekoucích vod a ve výběru stanoviště nejsou nijak konzervativní. Nevyhovují jim jenom kamenité toky se silným proudem, jež mají velký spád, a místa, na nichž je nedostatek základních druhů potravy. Tím však jejich nároky končí v rámci jejich areálu je jen velmi málo oblastí, které bobři nemohou osídlit. Nezáleží jim příliš na čistotě vody, kterou obývají, žijí a rozmnožují se i v průmyslové krajině s hustou dopravní sítí. V České republice se neomezují jen na klidné, přírodě blízké oblasti Litovelského Pomoraví, Českého lesa nebo Orlických hor, žijí i v intravilánech velkých měst (Ústí nad Labem, Děčína, Olomouce) a v agrotechnicky značně využívané střední a dolní Moravě.

Čím to je, že bobři obývají tak rozsáhlou škálu ekosystémů? Odpověď je prostá. Jejich vysoká specializace na vodní prostředí a velké množství adaptací, 3) které umožňují přežít v náročném prostředí, se snoubí jak s univerzálně použitelnou stavbou bobřího těla, tak s univerzálností způsobu bobřího života.

Rodinný život

Jsou-li bobři ve vodě, plavou většinou na hladině nebo se pohybují u břehů. Nepotápějí se často, ale převážně v okamžicích nebezpečí. Vodní prostředí však mají v takové oblibě, že i potravu konzumují zpola ve vodě mohou tak kdykoliv utéct. Jakmile odhalí nějakou hrozbu, plácnou velice rychle a hlasitě ocasem o vodní hladinu, aby varovali ostatní členy rodiny, a ponoří se. Ve vypjaté chvíli vydrží pod vodou bez nadechnutí přes deset minut a uplavou asi sto metrů. Bobří signalizace ohrožení souvisí se silnými sociálními vazbami, které jsou založeny především na zvukové a dotykové komunikaci. Rodinu (kolonii) tvoří celoživotně monogamní pár a dvě generace jeho mláďat (loňská a letošní), celkem 6–7 jedinců.

Složení bobří potravy se v průběhu roku mění. Ve vegetačním období ji tvoří vodní i suchozemské byliny a jen v malé míře dřeviny. 4) O ty se bobři začínají více zajímat v září a říjnu. V zimě je pak tato hůře stravitelná, ale lehce dostupná strava většinou jediným zdrojem jejich obživy. Požírají však jen kůru a lýko, popřípadě čerstvé tenké větvičky, nikoli dřevo. Jestliže se pustí do většího stromu, ohlodávají samozřejmě i dřevo, ale okamžitě ho vyplivují. Pod kmenem pak zůstává hromada hoblin. V průběhu podzimu si bobři vytvářejí ve vodě před vchodem do obydlí potravní skladiště z tenkých a čerstvých větví.

Hrady a hráze

Pokácené stromy využívají bobři také ke stavbě hrází a hradů. Rozhodnutí, zda si vybudují hrad nebo vyhloubí noru, se řídí charakterem obývané nivy. Jestliže je břeh z pevného materiálu a dostatečně vysoký, zvolí bobři noru, která dá méně práce. V opačném případě se rozhodnou pro hrad – vysokou haldu větví, v nichž si vykoušou nory a chodby, stavbu nakonec zpevní a utěsní blátem či bahnem.

Důležité je, aby hladina vody v okolí bobřího obydlí byla dostatečně vysoká. Bobři si stavějí hráze, které zadržují vodu v okolí hradů či nor a celoročně si tak zajišťují stabilitu vodního sloupce v ústí chodby z obydlí. Existuje ještě další důvod, proč hráze vznikají: místa, na nichž roste větší množství oblíbených dřevin, se bobři snaží zatopit a zůstat tak při jejich konzumaci v bezpečí vodního prostředí. Navíc jim to usnadní zpracování a dopravu kmenů i větví na stavbu dalších hrází, popřípadě hradů.

Labští bobři a povodně

Oblast dolního Labe (od Ústí nad Labem po státní hranici ve Hřensku) je pro výskyt bobra evropského specifi cká z několika důvodů. Samotný vodní tok je nejvýznamnější vodní tepnou lodní dopravy v České republice. Navíc vedou po obou březích úzkého údolí značně využívané silnice a železnice, břehy jsou intenzivně osídleny a blízké okolí je vysoce industrializováno.

K těmto rušivým, především antropickým faktorům, se ještě přidávají záplavy, které na dolním Labi bývaly i v minulosti. Každoročně, zvláště zjara, čelí zdejší bobři zvýšeným průtokům, které souvisejí především s tajícími sněhy. Zvýšená hladina se občas objevuje také v létě (v červnu a červenci) a během podzimu (v říjnu a listopadu).

Jak bobři na stoupající hladinu reagují? Při zvýšeném stavu vody v okolí svého obydlí se pouze přesunou o několik metrů výše a dále. Na běžnou denní a noční bobří aktivitu nemá velká voda téměř vliv. Nabídka potravy se bobrům neztenčí, spíše naopak. Koruny běžně konzumovaných vrb jsou v době povodní zaplavené, a tedy lehce přístupné. Často se bobři dostanou i do nedosažitelných míst, kde si pochutnají na oblíbených topolech.

Jedinou přímou újmou, kterou povodně bobrům způsobují, je dočasné zatopení nor, popř. stržení staveb. Obydlí si však tito pracovití hlodavci dokážou velmi rychle obnovit nebo si stejně svižně vybudují nové. Na běžné kolísání hladiny reagují bobři okamžitě stavbou nového úkrytu. Svědčí o tom velké množství nor, které jsou v teritoriu jedné rodiny blízko sebe a každá z nich má vchod v jiné výšce. Pokud velká voda nory neponičí, mohou sloužit dlouhou dobu a bobři je navštěvují střídavě, podle kolísající hladiny. Důležité pro ně je pouze to, aby ústí chodeb bylo pod vodou a samotné obydlí v suchu nad hladinou. Jen v době nejvyšších stavů vody si bobři vyhledají jiné místo, popřípadě se dočasně schovají pod větvemi stromů a keřů.

Povodeň v srpnu 2002

Jak dopadly ekosystémy této velké řeky po silné loňské povodni? Linie břehových porostů a zbytků lužních lesů jsou buď částečně, nebo spíše zcela zničeny. Bohaté nivní nánosy jsou nenávratně pryč i se zbytky původního bylinného patra. Zůstaly jen všudypřítomné a nezničitelné invazní rostliny, jako jsou křídlatky (Reynoutria sp.), netýkavky (Impatiens sp.) a topinambury (Helianthus tuberosus). Pro tyto agresivní druhy nebyl problém znovu se zachytit ve zbytcích půdy a definitivně tak převálcovat zbytky původní vegetace. Lapidárně řečeno: kromě bobrů, řeky, skal a invazních rostlin v Labském kaňonu nic jiného nezbylo.

Ničivost této povodně nebyla jen v její síle a mohutnosti. Povodňovou vlnu a její odeznívání doprovázelo silné chemické a biologické znečistění. Při kulminaci protékala řekou sice velká množství nebezpečných látek, vzhledem k velkému objemu vody však v poměrně nízkých koncentracích. Horší bylo, že zvýšená množství těžkých kovů a organických nečistot ulpěla v sedimentech náplavů a tůní.

Srpnová povodeň byla největší, jakou současní labští bobři zažili, a přesto týden po ní nebyly v osídlení většiny lokalit zjištěny změny. Ze známek o pobytu bobrů vyplývalo, že jeví běžnou aktivitu, pouze s menšími odchylkami ve svých zvyklostech. Např. se do jejich potravní nabídky dostalo větší množství topolů, které jinak bývají od břehové linie dosti vzdáleny. Přestože povodně změnily charakter břehu, hlavně břehové porosty, jejich dopad na množství a kvalitu potravy nebyl pro bobry významný. Většina poničených vrb zůstala částečně zakořeněná a nadále roste. Otázka ovšem je, jak tyto porosty obstojí v budoucnu. Téměř celý zbytek roku po srpnových povodních trvaly na Labi vysoké vodní stavy, což mohlo mnohé z přeživších stromů a keřů zahubit.

Se stoupající hladinou vody se bobři museli posunovat dál od svého původního teritoria. Dokonce je určitý povodňový stres přinutil v sobě potlačit silnou vnitrodruhovou agresivitu i plachost vůči lidem. V té době nebyly žádnou zvláštností skupiny bobrů v zahradách obcí kolem Labe nebo bobři procházející se po náměstí v Ústí nad Labem. Okamžitě po odeznění nejvyšších stavů se však jejich chování a běžné instinkty vrátily na původní úroveň.

Bobři nejsou potravně přímo vázáni na vodu (jako třeba vydry) a živí se především rostlinstvem z pobřežního pásma. Proto znečištění, které srpnové povodně provázelo (ať již biologického nebo chemického charakteru), nemohlo mít na jejich zdravotní stav okamžitý vliv. Nedají se však vyloučit pozdější dopady na jejich fyzickou kondici ani úmrtí související s postupnou kumulací škodlivých látek v potravním řetězci.

Největší vliv měly povodně na vývoj tohoroční generace mláďat. Ta se každoročně rodí v květnu až červnu jako značně vyvinutá (nidifugní), ale přesto jsou do podzimu ohrožena predátory. Například během svých prvních čtrnácti dní se naučí plavat, potápět se však začínají až po měsíci života. Negativní dopad povodní na mláďata z r. 2002 se prokáže teprve v následujících sezonách. Měsíc po poklesu hladiny bylo objeveno uhynulé mládě, jehož smrt pravděpodobně souvisela se srpnovými povodněmi. Povodeň se může posléze projevit zpomalením růstu populace i jejího šíření.

Důsledky loňských povodní však nebyly pro labské bobry tak tragické, aby zvrátily vývoj celé populace. Zatím se zdá, že se vše vrátilo do původních kolejí a zdejší bobři se budou pravděpodobně dále úspěšně šířit na neobsazená území.

Poznámky

1) Bobr se v našich zemích udržel nejdéle na Třeboňsku, a to do 19. století. Důvodem zájmu o bobry a příčinou jejich vyhubení byla vedle nebývale jemné a husté kožešiny (na 1 cm2 kůže připadá 25 00030 000 chlupů) velká řitní žláza zvaná bobří stroj, jejímuž obsahu (bobrovině) se přisuzovala zázračná léčivá moc. Nová historie našich bobrů začala koncem sedmdesétých let minulého století, kdy se na jižní Moravě objevili první zatoulaní jedinci.
2) V čeledi bobrovitých (Castoridae) existuje v současnosti ještě jeden blízce příbuzný, původně severoamerický druh, bobr kanadský (Castor canadensis). Ten byl v minulosti vysazován přes svou nepůvodnost bohužel i Evropě zejména ve Finsku, Rusku ale i Rakousku. Posledně jmenované zemi se ovšem jako jediné podařilo všechny jedince nepatřičného druhu odlovit, takže dnes je jisté, že všichni bobři ve střední Evropě přísluší k druhu bobr evropský. Donedávna se ještě rozlišovaly v rámci populace jednotlivé poddruhy, ale s kontinentální reintrodukční vlnou došlo k promíchání a propojení jednotlivých subpopulací. Dnes proto není možné spolehlivě tyto poddruhy rozlišovat a od podrobné taxonomie se ustupuje, kromě jediné nejčistější variety bobra labského (Castor fiber albicus).
3) Důležité adaptace umožňují bobrům pracovat pod vodou rty svírají až za řezáky, mohutný kořen jazyka brání pronikání vody do hrtanu, nozdry a zvukovody jsou uzavíratelné a oči kryje blanitá mžurka. Zajímavostí je bobří 26- až 29hodinový den: v dlouhém zimním období ve vysokých zeměpisných šířkách bobři neopouštějí temnotu svého příbytku a projevují aktivitu, jako kdyby den měl více než 24 hodin.
4) Bobři dávají přednost topolům a vrbám, méně olším, jasanům a břízám, výjimečně kácejí jehličnany, buky, duby a ovocné stromy. Topol má ze všech jmenovaných dřevin nejmenší obsah celulózy a jeho metabolické zpracování je pro bobry nejméně náročné.

SOUČASNÉ ROZŠÍŘENÍ BOBRA EVROPSKÉHO V ČESKÉ REPUBLICE

Bobr evropský se v České republice vyskytuje již v několika oblastech, zejména na Moravě, kde je osídleno rozsáhlé území téměř kolem celého toku řeky Moravy. Spodní část řeky je obydlena včetně menších i větších přítoků. Úspěšně obydlen je také střední a horní tok Moravy včetně souvisejících toků. Bobři, kteří zmíněné území osídlili, pocházejí ze dvou zdrojů. Prvním jsou reintrodukce v Rakousku. Tam byli bobři v šedesátých letech 20. století vysazováni v povodí Dunaje a díky tomu, že byli chráněni, se postupně přirozeným způsobem rozšířili až na jižní Moravu. Druhým zdrojem byly výsadky v oblasti Olomouce. Zde bylo v letech 19921994 vypuštěno 20 jedinců, kteří se podobně úspěšně rozšířili v rámci střední Moravy. V současnosti už je osídlení kontinuální téměř v celém povodí řeky Moravy. Kromě toho se bobři vyskytují na severní Moravě, především v Odře a jejích přítocích, ti však mají původ v polských umělých odchovech.

V Čechách je osídlení rozděleno do tří menších oblastí. Poměrně novým místem, kde se tito hlodavci objevili, je horní tok Divoké Orlice v Orlických horách. Zdejší jedinci jsou rovněž potomky bobrů vysazených v Polsku. Dalším místem, kde v České republice žijí bobři, je Český les v jihozápadních Čechách. Také tito jedinci pocházejí z reintrodukcí, které v tomto případě proběhly v druhé polovině 20. století v Bavorsku a postupnými migracemi se vysazení jedinci dostali na naše území do povodí menších podhorských toků. Dnes se úspěšně šíří zatím do malých toků v povodí Otavy a Berounky.

Posledním důležitým místem výskytu bobra evropského na našem území je úsek dolního Labe v okolí Děčína a Ústí nad Labem. Tito příslušníci poddruhu bobr labský (Castor fiber albicus) jsou patrně jedinými původními bobry na našem území. Zdrojem ostatních populací v rámci ČR jsou fenotypově vzdálenější a geneticky nepůvodní poddruhy pocházející ze Skandinávie, Ruska a Litvy.

Ke stažení

O autorovi

Aleš Vorel

Ing. Aleš Vorel (*1976) vystudoval krajinné inženýrství (specializaci aplikovaná ekologie) na Lesnické fakultě České zemědělské univerzity v Praze, kde pokračuje v doktorandském studiu. Od roku 1998 se zabývá populací bobra evropského v Čechách i na Moravě, sleduje jeho ekologické nároky na prostředí a vliv těchto hlodavců na osídlené ekosystémy.

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...