i

Aktuální číslo:

2018/12

Téma měsíce:

Jednotky SI

Česká zkamenělina přepisuje vnímání dějin

 |  30. 4. 2018

Na našem území se podařilo nalézt světový unikát – větévku nejstarší suchozemské rostliny. Její tělo, uvězněné v sopečném popelu před 432 miliony lety dokazuje, že tehdejší suchozemská flóra už byla schopna produkovat kyslík a musela proto být zelená. Objev oznámili vědci z Národního muzea, Přírodovědecké fakulty UK a Geologického ústavu AV ve vědeckém časopisu Nature Plants.

Jedním z důležitých milníků historie Země je osídlení souše rostlinami. První stopy začátku tohoto velmi důležitého procesu sice nacházíme již před cca 509 miliony lety ve středním kambriu, hlavní fáze kolonizace se však uskutečnila až o 77 milionů let později, ve spodním siluru. V této době žila i rostlina Cooksonia barrandei, nalezená nedaleko Loděnic u Berouna. 

 

Objev je zajímavý v několika rovinách. Jednak jde stářím 432 milionů let o nejstarší jednoznačný makroskopický zbytek suchozemské rostliny, jednak udivuje svou velikostí. Doposud známé nejstarší rostlinné zbytky z Irska totiž byly jen několik milimetrů velké, ani další silurské nálezy z Velké Británie nebo z Brazílie nepřesahují 2,5 cm. Předpokládalo se proto, že tak malá rostlina v sobě nemohla mít pletiva podpůrná, vodivá a ještě k tomu fotosyntetická. Paleontolog Kevin Boyce dokonce usuzoval, že tyto první rostliny nemohly být zelené. Český nález ale tuto teorii totálně vyvrací s tím, že velikost stonku nově popsaného exempláře jednoznačně potvrzuje, že tato cooksonia rozhodně měla dostatek objemu těla k tomu, aby dokázala zajistit základní funkce cévnaté rostliny včetně fotosyntézy, rozvodu vody a živin a byla tak schopna samostatné existence.

Proč je tak důležitá?

Naše znalosti vývoje nejstarších suchozemských rostlin jsou velmi kusé a ani molekulární biologie nedokáže takovéto mezery zacelit. Proto každý nález fosilní rostliny z období formování prvních suchozemských ekosystémů je jistou senzací. V současnosti stále nedokážeme jasně říci, ze kterých předchůdců se cévnaté rostliny vyvinuly. Existují dva směry, kterými se podle vědců ubíral vývoj cévnatých rostlin.

Jedni hypotetizují, že předky cévnatých rostlin jsou mechy a játrovky, v současné době však sílí názor, že předky cévnatých rostlin máme hledat mezi příbuznými mechů a játrovek - hlevíků. Pro tyto rostliny stejně jako řasy je typická tzv. rodozměna, při níž se pohlavní fáze (gametofyt) střídá s fází nepohlavní - sporofytem. U mechů je sporofyt nezelený, u hlevíků zelený. Pokud by tedy naše Cooksonia byla zelená, což dokazujeme její velikostí i přítomností průduchů, pak spíše než mechy, které mají sporofyt nezelený, připomíná hlevíky se zeleným sporofytem. 

Unikátní prapředek

Většina současných suchozemských rostlin se stejně jako živočichové rozmnožuje pohlavně. Na rozdíl od živočichů se však buňky rostlin po meiotickém rozdělení (kdy buňky obsahují jen polovinu tzv. haploidní počet chromozomů) nejdříve formují mnohobuněčný haploidní organismus, který nazýváme gametofytem. Ten později ve své zralosti produkuje pohlavní buňky vajíčka a spermatozoidy. Po splynutí vajíčka s permatozoidu se teprve vytváří zygota, která má teprve kompletní, tzv. diploidní počet chromozomů a vyvíjející se rostlina se nazývá sporofytem. Všechny rostlin, které nás obvykle obklopují – stormy, keře, polní plodiny, stráví většinu svého života v diploidním, tzv. porofytovém stadiu. Pouze jejich pyl a embryotické buňky jsou v gametofytovém stadiu a obasahují pouze polovinu chromozomů. Mechy a jejich příbuzní jsou na tom jinak, většinu svého života stráví ve svém gametofytním (haploidním) stadiu, aby mohly získat dostatek energie k pohlavnímu rozmnožení a rychle vytvořit diploidní nezelený sporofyt (štět), který je závislý na zeleném gametofytu.

Mnoho botaniků si myslelo, že stadium mechů se vyvinulo první, protože mechy a jejich příbuzní se zdají mít nejjednodušší biologii ze všech suchozemských rostlin. Tým českých vědců přišel s názorem, že tahle myšlenka nemusí být správná. Cooksonia barrandei by mohla být společným předkem mechů a cévnatých rostlin.

Prostředí, kde rostlina žila

Ve spodním siluru leželo dnešní území Středních Čech na jižní polokouli a tvořilo dno prvohorního moře. V té době se tu začaly objevovat vulkány. Nejdříve podmořské, které po dosažení hladiny moře vytvořily ostrovy. Největší z nich byl patrně místem, kde naše Cooksonia barrandei vyrostla a rozkládal se v okolí obce Svatý Jan pod Skalou. Dokládají to vulkanické horniny a mělkovodní fauna, která se kolem ostrova rozšířila. Vrstvy vulkanického materiálu se zde střídají s mělkovodními vápenci s drobnými trilobity Miraspis mira.

Interaktivní mapa oblasti v okolí nálezu (kliknutím zvětšit).

Přesné časové, tzv. stratigrafické určení v celém siluru zajišťuje rychle se vyvíjející skupina mořských živočichů – graptolitů. Cooksonia brarrandei nalézáme v zóně graptolita Monograptus belophorus. Datování je v případě takto neočekávaných nálezů velmi důležité, aby nebylo možné takové nálezy zpochybnit.

Naše Cooksonia nerostla na ostrově sama. Spolu s ní existovalo poměrně různorodé společenstvo prvních suchozemských rostlin, jak se můžeme dozvědět z velkého množství mikroskopických spór, rozptýlených v usazeninách, které zkamenělinu obklopují.

Čekání na vědeckého Godota

Kuriózní je na celé věci i to, že rostlina, o níž tu mluvíme, na svou příležitost „promluvit“ čekala v pražských depozitářích téměř 150 let. Nalezl ji totiž při svých výzkumech u středočeských Loděnic už věhlasný francouzský paleontolog Joachim Barrande, s jehož sbírkou se později dostala do sbírek Vlasteneckého (dnešního Národního) muzea. Nikdo však fosílii nevěnoval pozornost, nebyla tak atraktivní jako Barrandova sbírka trilobitů. Exemplář byl určen jako fosilní řasa nejasného zařazení - Fucoides - a uložen do bedny ve sklepním depozitáři Národního muzea, kde zůstal zcela nepovšimnut.

Lidské ruce se jej dotkly znovu až v roce 2011, kdy paleontologové před rekonstrukcí historické budovy Národního muzea stěhovali sbírkové předměty do depozitářů v Horních Počernicích. Při jejich třídění paleontolog Vojtěch Turek v domělé řase rozeznal suchozemskou fosilní rostlinu a předal fosílii k dalšímu zpracování kolegům specialistům. Ti se vydali na Barrandem označené místo nálezu, tzv. Barrandovy jámy u Loděnic, a našli množství dalších cooksonií. Žádná ale nedosahovala kvality Barrandova nálezu.

Tento příběh má velmi důležité poselství. Je třeba uchovávat i exempláře, kterým dnes nerozumíme. Léta čekání na pokrok ve vědeckém výzkumu pak může zásadně obohatit naše poznání.

Další nálezy prvních rostlin z Čech

Ze svrchního siluru Barrandienu byly popsány ještě další cooksonie – Cooksonia bohemicaCooksonia hemisphaerica. Jde většinou o drobné rostliny s charakteristickým vidličnatým větvením. Všechny byly menší než Cooksonia barrandei. Mezi exotické rostliny patří od nás poprvé popsaný předchůdce plavuňovitých rostlin – Baragwanathia, která je hojná v siluru Austrálie. Nicméně Baragwanathia brevifolia byla popsána od nás a tak se můžeme pyšnit touto již více vyvinutou rostlinnou předchůdkyní dnešních vranečků.

Zdroj

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie, Botanika

O autorovi

Jiří Kvaček

RNDr. Jiří Kvaček, CSc., (*1963) pracuje v paleontologickém oddělení Národního muzea. Zabývá se fosilními rostlinami z období druhohor, zvláště křídy. Je autorem více než stovky vědeckých článků.
Kvaček Jiří

Doporučujeme

Tanec mezi pravděpodobnostmi

Tanec mezi pravděpodobnostmi

Ondřej Vrtiška  |  3. 12. 2018
Forenzní genetička Halina Šimková donedávna v Kriminalistickém ústavu Praha analyzovala DNA a pomáhala odhalovat vrahy, násilníky a zloděje. To ji...
Sedm základních kamenů

Sedm základních kamenů

Ivan Boháček  |  3. 12. 2018
Začalo to metrem. Ve dnech, kdy jde toto číslo Vesmíru do tiskárny, probíhá ve Versailles 26. konference pro váhy a míry (CGPM, Conférence...
Je resveratrol opravdu lék proti stárnutí?

Je resveratrol opravdu lék proti stárnutí?

O resveratrolu jsme léta slýchali ve spojitosti s příznivými účinky pití červeného vína či s tzv. francouzským paradoxem. Pak se objevily zprávy,...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné