Losí test českých řidičů

Vzpomínám si zcela přesně na leták, který byl distribuován na všech čerpacích stanicích ve Finsku v srpnu 1989. Stručně informoval řidiče o přítomnosti losů a varoval před důsledky srážek, kterých tehdy Finsko, pokud se správně pamatuji, zažívalo ročně několik set. To se sice zdá být hrozivé číslo, silná karelofinská populace losů je ale zjevně schopna tyto kolize a ztráty přežít. O naší slabé populaci tohle v žádném případě neplatí.

Ze zkušenosti vím, že informace o existenci rozmnožující se losí populace v Česku je pro značné množství občanů , a tedy­ potenciálních řidičů i zasahujících policistů ­ velmi překvapující. Příčiny tohoto jevu mi nejsou známy. Možná selhává škola, možná selhává osvěta. Zjištění příčin však mrtvým losicím život nevrátí a bez náležité a intenzivní osvěty nebude losí populaci ani v budoucnu nic platné.

Poznámka na závěr: Losí test

Losí test původně znamenal ve Skandinávii zkoušku schopnosti vozidla reagovat na náhle vzniklou překážku na vozovce. V našem případě jde o test schopnosti řidičů nechat přežít malou populaci losů, která už 60 let zdobí naši přírodu.

Kolize losů a člověka na našem území 1958 – 2017

Tabulka si nedělá nárok na úplnost, další kolize mohly být zamlčeny nebo pouze nepublikovány a časem zapomenuty. Čtrnáct srážek s motorovým vozidlem je doloženo z regionu jižních Čech, což je logické, protože zde losi žijí a rozmnožují se. Pět kolizí je doloženo z dálnice D1, která je zásadní překážkou na jejich migrační trase ze severovýchodu. Tyto srážky na dálnici jsou navíc staršího data, při současné frekvenci provozu je dosti pravděpodobné, že se losi dnes na D1 vůbec neodváží a nedokážou ji přejít. Výskyt (a úhyn) v Brně roku 2016 byl zaznamenán právě na severní straně D1. Samostatnou kapitolou jsou srážky s vlakem, těm patrně nelze zabránit vůbec, analogické kolize jsou doloženy ze severoamerických železnic. Spolehlivě doloženy jsou pouze dva úlovky losa (1958 a 1989), nedoloženo jich patrně bude více. Srážky s vozidly i vlaky přesto činí podstatnou část příčin úmrtí losů v Česku. Každou doplňující informaci autor uvítá. Zároveň autor srdečně děkuje ing. Miloslavu Homolkovi za nezištné poskytnutí jeho souboru dat.