A k čemu je to vlastně dobré, vy chytráku?

Vidíme to každý den. Pokroky vědy a techniky, umělé hmoty, umělá sladidla, umělá inteligence, umělá DNA… A k čemu je to vlastně dobré, nemůžeme mít radši všechno přírodní?

I ty úplně přírodní věci mohou dělat zásadní pokroky, například Ebola.

Lidé mají dneska tak nějak nedůvěru ke všemu, co není přírodní nebo přirozené. Přirozeně. Ale úplně nejvíc se dívají skrz prsty na syntetickou biologii. Prosím vás, k čemu může být dobrý takový nějaký neuměle umělý život?

„Umělý život“ je skvěle šokující formulace na titulek článku. Podobně jako „dítě, co má tři biologické rodiče“ (a zatím to byly spíš jen mitochondrie, co říkají někomu jinému ‚mami‘). Ale jak to vlastně vnímá laický čtenář? Denně ho zaplavují zprávy o škodlivosti umělých ponožek nebo umělého oslabení koruny. Sama slova „umělý“ nebo „syntetický“ zní moderně, ale zároveň silně podezřele. Dost na tom, že jsou tady ty GMO, ještě nějaké uměliny.

On ale ve skutečnosti žádný život není umělý, je živý. Pro spoustu lidí s jen velmi okrajovou představou o buněčné biologii tak dobře míněné populárně vědecké články vytvářejí jakousi zkratku k nepochopení celé té komplexní problematiky. Vyvolávají spoustu otázek. Chtějí si vědci hrát na Boha? A potřebujeme něco takového vůbec? (Nebylo prokázáno, že si vědci rádi hrají na Boha, ale bylo opakovaně prokázáno, že si rádi hrají. Z mojí osobní zkušenosti je to potřeba.)

Z hlediska syntetické definice je onen „vznik života z neživé hmoty“ tak trochu problematický. Život je vlastně specifickou souhrou interakcí mezi těmi všemi… neživými součástkami. Není zas takový rozdíl, jestli si s nimi hraje člověk nepřímo, pomocí šlechtění, cíleněji pomocí konkrétních modifikací, anebo jestli je poskládá po jednom podle seškrtaného náčrtu kvasinkového chromozómu. A popravdě, chtěla bych vidět v okolí tzv. civilizovaného světa něco, co je ve skutečnosti ještě stoprocentně „přírodní“.

Takže mám tedy tu úvodní otázku, k čemu je vlastně dobré dělat takový umělý předěl mezi ovlivněními klasickými a těmi více extrémními? Jistě, mají svá rizika, a jak stoupají možnosti modifikace, stoupají i ta rizika. Ale možná i naopak, extrémním šlechtěním psího prapředka se třeba výrazně snížilo riziko, že vám prokousne hrdlo bišonek. Možná by vedlejším cílem syntetické biologie mohlo být i skládání jakéhosi laického přehledu o ní od začátku, po jednom kuse, a nahrazení té současné představy něčím stručnějším, racionálnějším, flexibilnějším… s těmi kvasinkovými chromozómy to zatím jde docela dobře.

Jinak navzdory všem potenciálním úžasným možnostem v mnoha oborech lidské činnosti, které syntetická biologie nabízí, veřejnost pak sáhne raději než po nějakých „syntetických“ genech po těch normálních, přírodních, co jsou bez éček.

Disclaimer: Tento text vznikl zcela synteticky z jednotlivých písmen, účelově a způsobem, jakým by k němu přirozeným způsobem nedošlo.