Onkologický výzkum – ve spolupráci časopisu Vesmír a Národního ústavu pro výzkum rakoviny

Komiksovým příměrem si lze proces vzniku nádoru představit jako zrození superpadoucha. Obyčejný člověk žije svůj všední život a plní svou společenskou roli. Pak však dojde k incidentu (např. vystavení radiaci), který způsobí, že tento člověk získá nadpřirozené schopnosti. Rozhodne se je zneužít k dosažení osobních cílů, stává se z něj superpadouch. Podobně se normální buňka pod vlivem mutací, epigenetických změn a dalších vnějších faktorů transformuje na buňku nádorovou, která jedná na úkor organismu.

Pokrok ve výzkumu zhoubných nádorů a vývoj moderních terapií významně posunuly léčebné možnosti, a to dokonce i u malignit, které jsme ještě nedávno považovali za terapeuticky neovlivnitelné. Prognóza onkologických pacientů, včetně těch s metastázami, se proto kontinuálně zlepšuje. Logickým cílem klinického výzkumu je transformace metastatického onemocnění ze smrtelné choroby na chorobu chronickou. Za tímto pokrokem a touto ambicí si lze představit především uplatňování principu tzv. precizní onkologie, zahrnující i precizně indikovanou protinádorovou imunoterapii.

Tradiční protinádorová léčba je cytotoxická – jejím účelem je zabít co nejvíce rakovinných buněk v těle. Navzdory tomu zpravidla nějaká nádorová buňka přežije – buď má štěstí, že je proti léčbě přirozeně odolná, nebo si tuto schopnost vytrénuje poté, co se s léčbou setká a vytvoří si proti ní obranné mechanismy. V každém případě má pak výhodu, kterou popsal již Charles Darwin – podle pravidel přírodního výběru evoluce přeje organismům lépe přizpůsobeným svému prostředí. Tutéž výhodu si s sebou nesou i jejich potomci.

Rakovina prostaty postihuje během života jednoho muže z devíti, a je tak nejčastěji diagnostikovanou rakovinou mužů s více než 100 000 úmrtími celosvětově za rok. Pozitivní zprávou je, že je velmi „líným“ onemocněním – průměrná doba rozvoje agresivních forem nádorů je deset až dvacet let. Na druhé straně jsou metastazované nádory prostaty v současné době velmi obtížně léčitelné, je tedy nezbytné věnovat další úsilí vývoji inovativních strategií detekce, monitorování a léčby tohoto typu rakoviny.

Tradiční postupy léčby onkologických onemocnění se sice stále zdokonalují, ale často nejsou selektivní – postihují i zdravé buňky a tkáně, což vede k řadě nepříjemných, až život ohrožujících vedlejších účinků. I přes značné pokroky navíc nejsou tyto metody účinné vždy. U některých pacientů může rakovina recidivovat nebo se stát vůči léčbě rezistentní. Naštěstí se v posledních letech objevuje nová naděje v podobě personalizované medicíny, jejíž součástí je i precizní medicína. Jak jí pomáhá bioinformatika?