Umělé maso

1946: Umělé maso je nesprávný název bílkovinné živiny, kterou jsme konečně počali vyrábět i u nás pod jménem „Vikarnit“. Spíše bychom mohli mluvit o „vitaminovém masu“, neboť to je p ř í r o d n í , nikoliv umělá bílkovina, vyráběná z kvasinek (Torula utilis). Obsahem bílkovin a hodnotou kalorickou je třikrát cennější než průměrné hovězí maso — bílkoviny tvoří přes polovičku obsahu, — ale má vedle nich i celé jedno procento fosfoaminolipidů, další půl procenta fosforu, velmi mnoho vápníku a organicky vázaného železa, jinak tak vzácného, а k tomu jedinečně velké množství přirozených vitaminů B1, B2 a PP.¹⁾ […]

(Vesmír 25, 5, 1946/1)

2026: „Pepek musel špenát mít, nám dnes stačí Vikarnit.“ Pod tímto sloganem se v poválečném tisku objevovaly inzeráty na výrobek, který se do českých zemí dostal s německou okupací. Ačkoliv v době nedostatku kvalitních potravin byl Vikarnit doporučován jako hodnotná náhrada masa, na skutečné umělé maso si lidstvo muselo počkat.

První laboratorní kultivace svalových vláken se podařila roku 1971. Počátkem 21. století už v tkáňových laboratořích vznikaly umělé tkáně zlatých rybek, žab, později vepřů, skotu, drůbeže a dalších živočichů.

Dnes už existují specializované restaurace, kde si mohou strávníci na kultivovaném masu pochutnat. Cena tamních produktů je ale zatím velmi vysoká. V Evropě stál v roce 2020 kilogram kultivovaného masa asi 360 000 Kč, cílem vývoje je snížit do roku 2030 cenu pod 150 Kč. Ve stejné době například indický startup Clear Meat uváděl, že se mu podařilo vytvořit mleté kuřecí maso za cenu 800–850 indických rupií (226–240 Kč).

Za hlavní výhodu kultivovaného masa do budoucna považují výzkumníci jeho podstatně nižší dopady na životní prostředí, než je tomu u konvenčně produkovaného masa. Kultivované maso má přibližně o 7–45 % nižší spotřebu energie (nižší spotřebu energie má pouze drůbež), o 78–96 % nižší emise skleníkových plynů, o 99 % nižší využití půdy a o 82–96 % nižší spotřebu vody v závislosti na porovnávaném produktu.²⁾