Co prozradí voda o budoucnosti jezer?

Voda je jedním z nejcitlivějších ukazatelů změn v životním prostředí. Hydrobiologický ústav Biologického centra AV ČR se dlouhodobě zabývá tím, jak fungují sladkovodní ekosystémy – od kvality a chemického složení vody přes veškeré živé složky, jako jsou bakterie, prvoci, řasy, sinice a zooplankton, až po rybí populace. Stav českých, ale i evropských nádrží a jezer sledujeme dlouhodobě několik dekád. Díky těmto cenným časovým řadám lze doložit, jak lidská činnost i klimatická změna proměňují vodní ekosystémy.

Podle zastoupení stabilních izotopů vodíku a kyslíku lze vypátrat, odkud voda pochází, kudy putovala krajinou nebo jak dlouho se v ní zdržela. Například při dvouletém sledování srážek v jižních Čechách dokázali hydrobiologové díky analýze stabilních izotopů z pár kapek dešťové vody určit, že po většinu roku na naše území putují srážky z oblasti Atlantiku, na jaře se výrazněji uplatňuje vliv arktického vzduchu a v létě přibývá srážek pocházejících ze Středomoří. Izotopový podpis se mění také s nadmořskou výškou, počasím nebo roční dobou, což vědcům umožňuje sledovat další cestu vody krajinou od deště až po jezera a podzemní zdroje [1].

Stejná metoda posloužila i při nedávném rozsáhlém výzkumu 350 jezer napříč osmnácti evropskými zeměmi. Výsledky přinesly predikci, jak budou jezera v následujících dvou dekádách reagovat na extrémní teploty a sucho.

Díky izotopovým stopám lze zjistit, zda je jezero zásobováno především dešťovou vodou, nebo podzemními zdroji, a také jak velkou část vody ztrácí odparem. Dále vědci použili meteorologická data, informace o využití krajiny, o nadmořské výšce, hloubce jezer i charakteru jejich povodí. Pomocí modelů strojového učení pak dokázali určit, které faktory nejvíce ovlivňují vodní bilanci jednotlivých jezer a jak se jejich stav pravděpodobně změní do poloviny století.

Nejodolnější se jeví horská a podhorská jezera, která si díky nižším teplotám, menšímu odparu a lepšímu napojení na podzemní vody udržují stabilnější vodní režim. Naproti tomu mělká jezera a přehradní nádrže závislé především na srážkách ztrácejí vodu odparem rychleji, než ji dokážou doplnit.

„Původně jsme očekávali, že pro všechna jezera budou platit stejné klíčové faktory. Ale ukázalo se, že v každé oblasti funguje jiná dynamika a rozhoduje kombinace různých proměnných,“ říká Cristina Paule-Mercado z Hydrobiologického ústavu BC AV ČR [2].

Model ukázal, že do roku 2050 budou nejohroženější především mělká jezera a přehrady v nížinách. Vyšší teploty zvýší odpar a přítok vody nebude stačit ztráty vyrovnávat. Situaci navíc často zhoršuje intenzivní zemědělství v jejich okolí, které přináší živiny podporující přemnožení řas a sinic.

Výsledky studie ukazují, jak důležité je pochopit komplexnost propojení jezer s okolní krajinou a dalšími vlivy. V době klimatické změny a nedostatku vody je třeba při navrhování strategií pro udržitelné hospodaření s vodními zdroji všechny tyto faktory zohlednit.

[1] Kopáček M. et al.: Atmospheric Environment, 2025, DOI: 10.1016/j.atmosenv.2025.121101.

[2] Paule-Mercado M. et al.: Sci. Total Environment, 2025, DOI: 10.1016/j.scitotenv.2025.180038.