Proč stres zhoršuje atopický ekzém?

Je obecně známo, že dlouhodobý stres a psychické vypětí výrazně zhoršují atopickou dermatitidu. Stres prohlubuje zánět kůže prostřednictvím propojení nervového, hormonálního a imunitního systému. Důležitou roli při tom hrají eozinofily, bílé krvinky zapojené do alergických reakcí a ochrany před parazity, jejichž hromadění v kůži je typickým znakem atopické dermatitidy. Eozinofily uvolňují řadu látek, např. eozinofilní peroxidázu, hlavní bazický protein nebo interleukin-31, které podporují zánět a souvisejí se závažností onemocnění. Přesto zatím není jasné, jak stres aktivuje přesun eozinofilů do kůže a nedostatečně objasněná zůstává i role neuronů sympatiku, které se podílejí na regulaci imunitních reakcí během stresové odpovědi.

Výzkumníci z Univerzity Fudan v Šanghaji proto analyzovali data pacientů a zároveň pracovali s myšími modely atopické dermatitidy vystavenými stresu. Ukázali, že u pacientů souvisí stresově vyvolaná eozinofilie se závažností příznaků onemocnění. A odstranění eozinofilů u myší zapůsobilo jako ochrana před zhoršením dermatitidy vlivem stresu. Experimenty na myších dále ukázaly, že stres zhoršuje zánět prostřednictvím periferních nervů sympatiku, nikoli přes osu hypotalamus – hypofýza – nadledviny, a následně identifikovaly dvě skupiny neuronů aktivovaných stresem. Funkční studie následně odhalily, že klíčovou roli hraje jen jedna z nich: kožní neurony exprimující prodynorfin (Pdyn). Jejich aktivace vyvolala nábor eozinofilů a výrazně zhoršovala kožní zánět, přičemž tyto účinky vymizely po eliminaci eozinofilů.

Ukázalo se, že neurony Pdyn+ uvolňují chemokin CCL11, který vyvolává přesun eozinofilů do pokožky. Hlavní roli v tomto procesu hraje signalizace zprostředkovaná β2-adrenergním receptorem (Adrb2) na povrchu eozinofilů, protože po jeho vyřazení se dermatitida během stresu dále nezhoršovala.

Stres tedy zhoršuje atopickou dermatitidu prostřednictvím jedné podskupiny noradrenergních neuronů sympatika (Pdyn+), které rekrutují eozinofily přes chemotaktickou osu CCL11–CCR3 (eotaxin-1 a jeho receptor CCR3) a následně je aktivují prostřednictvím β2-adrenergní signalizace.

Tyto výsledky naznačují, že stresem vyvolaná eozinofilie by mohla sloužit jako ukazatel závažnosti onemocnění a že inhibice signální osy mezi neurony Pdyn+ a eozinofily v kombinaci se standardní léčbou má potenciál výrazně ulevit pacientům.

Tian J. et al.: Science, DOI: 10.1126/science.adv5974