Historie a archeologie nás zachrání před kolapsem
| 1. 6. 2026Známý polyhistor Jared Diamond ve své slavné knize Kolaps (2006, česky 2008) konstatoval, že k záchraně před krizí lidské civilizace v 21. století potřebujeme pouhé dvě síly. První jsou archeologové, kteří odhalí detaily omylů dřívějších společností. A druhou je televize, jež odvysílá spousty pořadů o jejich zjištěních. Dnes by možná napsal místo televize sociální sítě a místo pořadů reely. Princip sdělení se tím však nemění.
Totožnými slovy uzavřel svou neméně slavnou knihu Proč Západ vládne … zatím (2010, česky 2025) i britský historik (a zároveň i archeolog) Ian Morris. Jen k tomu dodal třetí sílu: historii, protože příběh o sociálním rozvoji mohou složit dohromady jedině historici a jedině oni dokážou vysvětlit odlišnosti dělící lidstvo a také to, jak zabránit, aby nás tyto odlišnosti zničily.
Kdo však bude číst jeho knihu pozorněji, uvidí, že s důležitostí jednotlivých věd to u něho vůbec není až takto jednoduché. Ve skutečnosti nejvíc mluví o jiných disciplínách: biologii, sociologii a geografii. Biologie podle jeho názoru vysvětluje, proč lidé posouvají sociální rozvoj vzhůru. Sociologie (spolu s historií jako pomocnou vědou sociologickou) říká, jak to dělají. A geografie objasňuje, proč to byl Západ, kdo světu dominoval minulých dvě stě let. Biologie a sociologie poskytují univerzální zákony, vztahující se na všechny lidi kdykoli a kdekoli, zatímco geografie vysvětluje rozdíly.
Na čem se vědecká obec patrně bezvýhradně shodne, je fakt, že poslední dvě století Západ globálně dominoval. Naopak odpovědí na otázku „proč“ vzniklo do dnešních dní nepřeberné množství. A každé z těchto vysvětlení implikuje určitou politickou agendu pro naši budoucnost. Ta však není předmětem Morrisova zájmu a věnuje jí jen pár stránek v závěru knihy. S respektem ke svým hlavním oborům – archeologii a historii – hledá naopak dávné příčiny stavu, kde se nacházíme v 21. století.
„Na Západ patří také všechny dávné civilizace západní Asie včetně Persie, arabské říše nebo později říše osmanské.“
V nepřehledném množství vysvětlení, která máme k dispozici, hned na počátku odmítne rasismus, tj. že by bílá rasa měla lepší předpoklady pro sociální rozvoj než lidé s jinou barvou kůže. Nečiní to ani tak z důvodů hodnotových, jako spíše empirických. Nenachází žádný přesvědčivý vědecký důkaz. „Šíříme se planetou dva tisíce generací a za tu dobu se objevily místní varianty barvy kůže, tvaru obličeje, výšky, snášenlivosti laktózy a nespočtu dalších znaků. Když se tím začnete zabývat, uvidíte, že jsou to bezvýznamnosti. Ať jedete kamkoli a ať děláte cokoli, lidé jsou (ve velkých skupinách) v podstatě stejní,“ konstatuje.

















