K zvířeně studní pražských

1876: V král. čes. učené společnosti přednášel dne 29. listopadu p. Fr. Vejdovský o červu, který byl v červnu t. r. nalezen ve vodě, vyčerpané z jedné pumpy v žitnobranské ulici¹⁾ v Praze. Červa tohoto, v přírodovědeckých spisech dosud neznámého, p. přednášející popsal a uvedl jej do vědy pod jménem Trichodrilus pragensis. Při tom také připomenul, že to není asi poslední živočich pražských studní, a že množství jiných tvorů dna studní těchto oživuje, jakož prý častěji docházejí zprávy, že byli tu a tam, hlavně v městě židovském, „bílí a červení červíci“ vyčerpáni. Věc tato zasluhuje všestranné pozornosti: větší města evropská dala prozkoumati hlavně za účelem zdravotním již studně své, zejména co se týče jich zvířeny a Mnichov sám vydal o tom nákladné dílo z péra proslulého mikroskopika Freye. — U nás snad není ještě na čase, „takovými věcmi“ se zabývati.

Z. (Vesmír 5, 35, 1876/3)

2026: Příběh máloštětinatého červa Trichodrilus pragensis začal v roce 1875, kdy šestadvacetiletý František Vejdovský (pozdější profesor a rektor Karlovy univerzity) na veřejné přednášce poprvé představil objev tohoto druhu a v dalším roce zveřejnil jeho odborný popis. O sto let později se podařily jednomu z nejvýznamnějších specialistů na máloštětinaté opaskovce, zoologu profesoru Sergěji Hraběti (1899–1984), další nálezy nejen ve studních Prahy, ale také Oslavan na Moravě. Díky těmto nálezům pohlavně dospělých jedinců mohl v roce 1971 rozšířit původní popis druhu a provést jeho revizi. Trichodrilus pragensis je stygobiont, tedy druh trvale žijící a rozmnožující se v podzemních vodách, který do povrchových vod proniká jen nahodile.

Záznamy o výskytu T. pragensis v Evropě přibývaly jen sporadicky, jednak vzhledem k obývanému biotopu, jednak proto, že k určení druhu je potřeba najít pohlavně dospělého jedince a studovat ho po vytvoření preparátu v kanadském balzámu nebo nejlépe zhotovit jeho podélný barvený tkáňový řez. Víme tak bezpečně, že tento máloštětinatý opaskovec z čeledi žížalicovitých, poprvé nalezený v Praze, žije také v podříčních (hyporeických) vodách horských toků v Německu, ve španělské jeskyni Pozo del Inferno, v propasti La Hermida v Kantábrii, a v jeskynních vodách polských Sudet. Důkladný průzkum podzemních máloštětinatých opaskovců ve Slovinsku odhalil dokonce jedenáct míst výskytu druhu T. pragensis, převážně v jeskyních, ale také ve vodách mělce podpovrchových (freatických), pramenných a podříčních, kam pravděpodobně proniká z podzemních vod. Globální informační systém o biologické rozmanitosti (the Global Biodiversity Information Facility; GBIF) řadí místa výskytu červa T. pragensis podle počtu nálezů takto: Rumunsko, Slovinsko, Česko, Itálie, Francie, Německo, Moldávie, Ukrajina, Španělsko a Švýcarsko.

Dnes je známo celkem 46 druhů rodu Trichodrilus. Více než polovina z nich žije v podzemních vodách, většina druhů prosperuje v úzkém rozsahu chladných teplot (je oligostenotermní). Jde o velmi starý rod, který vznikl ještě před oddělením kontinentů Evropy a Severní Ameriky před více než 95–100 miliony let, a není známo, zda v podzemí přetrval doby ledové v podpovrchových útočištích ,nebo kolonizoval podzemní vody až po skončení ledových dob průnikem z vod hyporeických. Celkově je skupina máloštětinatých opaskovců v podzemních vodách velmi důležitým mezičlánkem potravního řetězce, protože se živí mikroorganismy, částicemi organické hmoty a rozpuštěnou organickou hmotou v sedimentu. Sami se pak stávají kořistí predátorů, např. podzemních korýšů rodu Niphargus.²⁾

I přes velký ekologický význam toho o druhu T. pragensis stále víme velmi málo. Ojedinělé nálezy neumožňují dozvědět se víc např. o jeho reprodukci nebo o chemismu vod, které preferuje. Také fylogenetické vztahy a jeho příbuznost s dalšími druhy uvnitř rodu Trichodrilus jsou téměř neznámé, proto ve veřejné databázi nukleotidových sekvencí a jejich anotací – GenBank –, spravované americkým Národním centrem pro biotechnologické informace (National Center for Biotechnology Information; NCBI), nalezneme jen čtyři druhy rodu. Se stejným problémem se setkáváme i u mnoha dalších obtížně určitelných druhů vodních máloštětinatých opaskovců, protože běžně používaný způsob jejich určování zahrnuje konzervování formaldehydem a fixaci do kanadského balzámu, což znemožňuje následnou izolaci DNA.

Naopak pro molekulární analýzu je nejlépe určit červa živého, pak ho opatrně zabít v čistém lihu a rozpůlit. Přední část s pohlavními orgány se barví a připraví se z ní trvalý preparát, zatímco zadní konec se ukládá do čistého lihu a izoluje se z něj DNA. Vzhledem k drobným rozměrům T. pragensis, maximálně 22 mm na délku, a sporadickému výskytu to vypadá, že si na další vědecké poznatky o jeho ekologii nebo fylogenezi ještě chvíli počkáme.