Želvy, želvy, jak si vlastně povídáte…

Želvy jsou dlouhověké a samice dokážou snášet velké počty vajec. Jelikož však o želvy nezakopáváme na každém kroku, zjevně jejich velká plodnost musí vyvažovat vysokou úmrtnost. Ta se týká hlavně mláďat, dokonce už i před jejich vylíhnutím. Najde-li predátor čerstvě vyklubanou želvičku, snadno vystopuje místo snůšky a sežere i její pomalejší sourozence, kteří teprve zvažují, zda pohodlí skořápky opustit. Problém to je hlavně pro mořské želvy, které mají nepřátel opravdu hodně (Vesmír 101, 733, 2022/12). Jejich mláďata proto spolu komunikují a hnízdo opouštějí společně. To pomůže ochránit ty pomalejší (které se vyhnou nebezpečí, že je predátor najde v rozkopaném hnízdě), ale i těm rychlejším se daří snadněji v nastalém zmatku proklouznout číhajícím hladovcům. Frenetický útěk desítek až stovek malých želviček k moři, kličkujících mezi kraby a útočícími racky, je z filmových dokumentů dobře známý.

Podobně jako mnoho jiných želv i mláďata karet (na snímku mláďata rodu Lepidochelys) se líhnou synchronně a mohou spolu komunikovat hlasem.

Snímek Pedro Novales, Unsplash.com