Drama na pláži

Kožatka velká je majestátní tvor. Jedná se o největší žijící želvu na světě (nejdelší známá délka krunýře 226 cm, nejtěžší jedinec vážil 916 kg). Je také nejrychleji se pohybujícím plazem (pomineme-li ptáky), jelikož ve vodě vyvine rychlost až 35 km/hod, což zvládnou jen hodně dobří lidští sprinteři na krátkou vzdálenost. Na suchu. Ve vodě dosáhl člověk zatím rychlosti pouhých 8,6 km/hod.

Kožatky se pro svou kořist – medúzy a salpy – běžně potápějí přes kilometr hluboko. Dovedou zadržet dech na více než hodinu a měkký krunýř s podélnými kýly dobře odolává vysokému tlaku. Mladé kožatky sežerou denně dvakrát více medúz, než samy váží. Proto je zřejmě v žádné zoo neuvidíte. V zajetí vylíhlé želvičky záhy umírají, obvykle během týdnů až měsíců. Rekordního úspěchu dosáhli ve Francii, kde jednu kožatku krmili ručně slávkami a udrželi ji naživu přes tři roky, třináct dalších sourozenců této želvy však stejné podmínky v zajetí tak dlouho nezvládlo.

Predátor želvích vajíček, krtonožka Neoscapteriscus didactylus, z Plage de Montjoly (Francouzská Guyana). Snímek Petr Kočárek

Mladé želvičky se zdržují v tropických mořích a snaží se co nejrychleji vyrůst, metrové kožatky už se vydávají i do chladných vod a dospělé se objevují i za polárním kruhem. Pohlavní dospělosti dosahují pravděpodobně ve věku 25 let, přestože jiné odhady tento věk snižují zhruba na polovinu. Samice nekladou vejce každý rok, obvykle ve dvouletém či delším intervalu. Data o délce jejich pohlavní zralosti postrádáme, ale značené samice byly zatím zastiženy při kladení po dobu nejdéle 19 let. Nejsofistikovanější odhad jejich věku byl u běžně velké kladoucí samice maximálně 43 let.

Kožatka je řazena mezi kriticky ohrožené druhy. Dospělí jedinci sice mají jen málo nepřátel (kosatky, krokodýly a rybářské sítě), ale úmrtnost čerstvě vylíhlých mláďat je opravdu vysoká. Kromě suchozemských predátorů (od krabů přes varany a racky po nosály) na ně číhá nebezpečí i v moři (žraloci, hlavonožci a dravé ryby).

Vysokou úmrtností však trpí i snůšky. Vajíčka mohou být zničena kvůli přílišné vlhkosti či je spláchne do moře silný příboj při bouřích. Nešťastné jsou také postupné zábory pláží výstavbou hotelů a restaurací – příliš vysoké počty kladoucích samic na zmenšených plážích způsobují ničení snůšek při hrabání dalších hnízd, což vede k bakteriálním a houbovým napadením jak starší snůšky, tak i té čerstvě nakladené. Snůšky vyhrabávají varani, prasata, potulní psi či pytláci. Hledají je buď čichem, nebo podle stop vykladené vracející se samice, které na pláži připomínají stopy od nějakého vozidla.

Dlouhé a špičaté prstovité výběžky na předních holeních krtonožek z podčeledi Scapteriscinae umožňují protržení kožovitého obalu želvího vajíčka.Snímek Petr Kočárek

Překvapivým predátorem kožatčích vajíček jsou krtonožky z podčeledi Scapteriscinae (prokázáno u Neoscapteriscus didactylus). Tyto krtonožky mají štíhlé a dlouhé výrůstky na předních končetinách, které jsou lépe uzpůsobeny k pohybu v hutnějších půdách, než je tomu u našich krtonožek (se spíše lopatovitou úpravou končetin). Právě tyto dlouhé ostré výrůstky krtonožkám umožňují proniknout obaly želvích vajíček a dostat se k výživnému zárodku. Podle jedné studie na plážích ve Francouzské Guyaně a v Surinamu, kde kladou vajíčka dvě pětiny světové populace, napadly krtonožky přes 90 % snůšek a zkonzumovaly téměř 15 % oplozených vajíček. Další studie však prokázaly, že se krtonožky na želví vajíčka přímo nespecializují, ale využívají je jako jeden z organických zdrojů potravy, které pláže poskytují. Nakladená vajíčka na jiných plážích příležitostně konzumují i krabi (Ocypode spp.) a mravenci (Dorylus spininodis).

Jak se lze bránit proti vysoké úmrtnosti vajíček ve snůškách? První strategií kožatek je neklást všechna vejce najednou, ale rozdělit je do více snůšek za sezonu (obvykle 5–8, ale i 13). Interval mezi snůškami je obvykle devět dní, samice se nevracejí na přesně stejné místo a zvyšují šanci, že alespoň některé snůšky přežijí velké bouřky s příbojem.

Míru predace snižují kožatky zajímavým způsobem: obvykle nakladou 100–120 vajec, ale poslední čtvrtina z nich není oplozená. Taková vejce zřejmě slouží jako jakýsi „desátek“ predátorům, kteří se k vejcím prohrabávají a nejdříve žerou ta horní, neoplozená. I u krtonožek byla zjištěna vyšší predace želvích neoplozených vajec než těch oplozených.

Krtonožky a kožatky jsou svým způsobem života hodně odlišné a v jedné potravní síti by je člověk neočekával, obzvláště ne v tomto vzájemném vztahu. Přirovnání k biblickému obru Goliášovi a jeho přemožiteli Davidovi se přímo nabízí. Želví Goliáš by si však před krtonožčím Davidem neměl dávat pozor na čelo, ale na vejce.

Maros A. et al.: Marine Ecology Progress Series, 2003, DOI: 10.3354/meps249289

Maros A. et al.: BMC Ecology, 2006, DOI: 10.1186/1472-6785-6-6