Včasná diagnostika demence

Naproti lékařce na oddělení gerontopsychiatrie sedí vyčerpaný šedesátník a vysvětluje, že to všechno začalo, když jeho maminka před měsícem upadla. Vlastně upadla v posledním půlroce několikrát a volali i záchranku. Takže to asi začalo dřív. Možná už před rokem, když po covidu zapomněla recepty na vaření. Anebo před dvěma lety, když prodělala zápal plic a krátce se u ní objevily halucinace. V té době se začala bát sama jezdit metrem, postupně přestala chodit nakupovat, občas nepoznávala vlastní byt, až nakonec odmítla být sama. Dnes u ní syn bydlí, nechodí do práce, vnoučata vidí zřídka, přátele vůbec. Poslední týdny v noci maminka hodně křičela, sousedi opakovaně volali policii, až nakonec skončila tady na akutním příjmu v psychiatrické nemocnici. To je důsledkem nediagnostikované demence.

Diagnóze demence často předchází zhoršení zdravotního stavu, opakované návštěvy pohotovosti, volání záchranky a hospitalizace pro různá, i zdánlivě nesouvisející, onemocnění. V Česku je demence stále diagnostikována pozdě, nezřídka nedlouho před smrtí. [1] Ačkoli v současnosti není možné demenci vyléčit, její včasná diagnóza je klíčová pro zmírnění symptomů a plánování péče. Adekvátní péče umožní zůstat déle v domácím prostředí a vyhnout se akutnímu zhoršení dalších chronických onemocnění, která končí hospitalizací nebo i úmrtím. [2]

Ing. Hana Marie Broulíková, MSc, Ph.D.,

(*1989) vystudovala ekonomii na VŠE v Praze a na Univerzitě v Tilbugu (Nizozemsko). Doktorát získala na Fakultě informatiky a statistiky VŠE. Na Vrije Universiteit Amsterdam se věnuje výzkumu v oboru ekonomie zdravotnictví, spolupracuje s NÚDZ a s Ministerstvem zdravotnictví ČR.

Včasná diagnóza klade dodatečné nároky na zdravotnický systém. S tím spojené náklady ve výši zhruba tří tisíc eur jsou však kompenzovány vyšší kvalitou života pacientů a snížením náročnosti i nákladnosti sociální a neformální péče v pozdějších fázích nemoci o devět tisíc eur. Vyšší kvalita života jde v tomto případě ruku v ruce s nižšími náklady díky tomu, že pacient prožije okolo jednoho roku s mírnou až středně závažnou demencí namísto stavu středně závažné až těžké demence. [3, 4] Tolik říkají o situaci v Česku ekonomické modely rozhodovací analýzy. Čísla to jsou zatím však spíše orientační: nákladnost demence je závislá na dostupných diagnostických postupech, jako je například využití pozitronové emisní tomografie (PET), a potenciálním objevu léčby, která nebude pouze symptomatická, přičemž oba tyto aspekty v současné době procházejí rychlým vývojem.

Zpřesnit uvedené odhady a pomoci zefektivnit péči o lidí žijící s demencí si klade za cíl projekt Zdravotní a ekonomické výsledky včasné diagnózy demence: porozumění roli komorbidit, který v tuzemsku spolupracuje mimo jiné s ministerstvem zdravotnictví a Ústavem zdravotnických informací a statistiky. [5] Projekt zkoumá vliv načasování diagnózy demence na využívání péče a její náklady v Česku, Nizozemsku a Švédsku. První odhady z Nizozemska přitom ukazují podobný trend jako ekonomický model pro Česko, konkrétně přínos využití PET v diagnostice: pacienti, kteří byli diagnostikováni pomocí PET, žili déle a déle i setrvali v domácím prostředí, přičemž jejich roční náklady na péči byly průměrně o pět tisíc eur nižší. [2]

O zavedení včasné diagnózy a posílení následné nabídky adekvátních zdravotních i sociálních služeb usiluje Národní akční plán pro Alzheimerovu nemoc a obdobná onemocnění pro roky 2020–2030. [6] Mezi jeho prvními realizovanými opatřeními najdeme vyšetření kognitivních funkcí praktickým lékařem pro pacienty starší 65 let a v loňském roce došel mezioborový tým složený z neurologů, geriatrů, psychiatrů a praktických lékařů ke konsenzu na nových doporučených postupech pro diagnostiku a léčbu kognitivních poruch. Mělo by se tak předejít situacím, kdy se počínajícím potížím nevěnuje pozornost, nebo kdy pacient bloudí od jedněch dveří ke druhým.

Společným cílem druhého poločasu implementace národního plánu a zmíněného výzkumného projektu je výsledek, kdy se u pacientky z našeho příběhu podaří díky včasné diagnóze předejít pobytu v tísnivě neznámém prostředí psychiatrické nemocnice, a kdy bude její pečující syn o poznání méně vyčerpaný a vytržený z běžného života.

Věnováno Haně Svobodové.

[1] Broulikova H. M. et al.: Journal of Alzheimer‘s Disease, 2020, DOI: 10.3233/JAD-191117

[2] van Maurik I. S. et al.: Alzheimer‘s & Dementia, 2023, DOI: 10.1002/alz.12846

[3] Broulikova H. M. et al.: J. Ment. Health Policy Econ., 2018, PMID: 30676992

[4] Broulíková H. M. et al.: Demografie, 2021, DOI: 10.54694/dem.0287

[5] Projekt NW24J-07-00064

[6] https://bit.ly/napan2021