Kde nic, tam něco

Věnovat hlavní téma tohoto čísla Vesmíru něčemu, co není, může vypadat pošetile. Ale jen na první, a to ještě hodně povrchní pohled. Prázdno značí nepřítomnost něčeho a tato nepřítomnost mnohdy nese funkční význam, ať už je řeč o fyzikálních experimentech, nebo o fungování živého organismu. Vyrobit prázdno je navíc docela problém. K jeho překonání vědci a inženýři vyvinuli řadu chytrých technik, o nichž má také smysl psát (s. 225). Přesto jsme schopni prostor vyprázdnit pouze natolik, že v krychlovém centimetru zůstanou řádově desítky tisíc molekul. To je sice proti situaci za běžného tlaku (1019 molekul) zatraceně málo, ale přestože takovému prostředí říkáme „extrémně vysoké vakuum“, úplné prázdno to přece jen není. V mezihvězdném prostoru je molekul ještě o dva řády méně a některé jevy, které tam probíhají, proto nejsme ani na nejlepších pozemských aparaturách schopni simulovat.

Nehledě na to, že skutečné prázdno ve fyzikálním smyslu nejspíš vůbec neexistuje, nebo to s ním přinejmenším není tak jednoduché, jak nám selský rozum (k němuž odkazuji na minulé číslo, Vesmír 104, 165, 2025/3) napovídá (s. 222). A prázdno v duši je sice metaforické, ale umí o sobě dát vědět hodně nepříjemnými způsoby, které si na stránkách přírodovědného časopisu také zaslouží reflexi (s. 218). Prázdno zkrátka není pouhé nic. Spíše o něm můžeme uvažovat jako o potenciálu možností, které mohou, ale nemusí být naplněny.

Kresba Ivan Steiger