Tak se z lesa ozývá

Stromoví damani, nenápadní obyvatelé afrických lesů, ukrývají pozoruhodné tajemství. Ukazuje se totiž, že hlasová komunikace těchto savců je klíčem k odhalení kryptických druhů a donedávna netušené rozmanitosti. Jakou roli v tomto příběhu hrají zoologické zahrady v Česku?

Při rozpoznávání a identifikaci druhů jsme v minulosti hodně spoléhali – a v praxi často ještě spoléháme – na morfologii a vzhled zvířat. Nástup molekulárních metod však ukázal, že v mnoha případech je posuzování vzhledu zavádějící nebo neumožňuje odhalení tzv. kryptických druhů. Druhy, které jsou na první pohled v podstatě nerozeznatelné, však leckdy spoléhají na jiné komunikační kanály než ty vizuální. Není proto divu, že bioakustika, věda zabývající se akustickými projevy živočichů, pomohla řadu z nich objevit.

Profesor Zdeněk Veselovský, bývalý dlouholetý ředitel pražské zoologické zahrady, v knize Sloni a jejich příbuzní, která vyšla téměř před padesáti lety, konstatoval, že „damani na rozdíl od slonů nikdy nepatřili k populárním a nápadným zvířatům a většina návštěvníků zoologických zahrad jim nevěnuje pozornost“. Tato slova dodnes nepozbyla na pravdivosti. Pravdou ovšem také je, že právě nenápadná zvířata unikající pozornosti obvykle skrývají mnohá tajemství, která stále čekají na odhalení.

A. Daman skalní (Procavia capensis) je v zoologických zahradách nejčastěji chovaným druhem damana. B. Relativně často chovaný daman stepní (Heterohyrax brucei) je podle některých odborníků dalším kandidátem na odhalení kryptických druhů.

Snímky Martina Marešová

Damani (Hyracoidea) představují nepočetný řád savců, který společně se zmiňovanými slony, ale také kapustňáky, hrabáči, bércouny nebo třeba bodlíny řadíme do starobylé skupiny zvané Afrotheria. Ačkoli tedy na první pohled připomínají zástupce hlodavců¹⁾ nebo zajícovců, mají s nimi pramálo společného.

Současní damani se vyskytují v Africe a na Arabském poloostrově (obr. 2A) a řadí se do jediné čeledi Procaviidae, která se dále tradičně dělí na damany skalní (rod Procavia), stepní (rod Heterohyrax) a stromové (rod Dendrohyrax). Příbuzenské vztahy těchto rodů, stejně jako počty druhů v nich ale dosud nikdo uspokojivě neprozkoumal a nestanovil.

Matoucí vzhled

Dosavadní taxonomie damanů se zakládala především na rozdílech v morfologii lebky, stavbě zubů a zbarvení srsti, ačkoli v potaz se bralo například i umístění mléčných bradavek nebo rozdíly v chování a ekologii. Současné zdroje většinou rozlišují po jednom druhu u rodů Procavia a Heterohyrax – konkrétně jde o damana skalního (P. capensis, obr. 1A) a damana stepního (H. brucei, obr. 1B). Až do nedávna se rozlišovaly tři druhy u rodu Dendrohyrax – daman pralesní (D. dorsalis), daman stromový (D. arboreus) a daman horský (D. validus, obr. 2B). Nedávno byl ovšem z oblasti předpokládaného výskytu damana pralesního popsán nový druh D. interfluvialis (Vesmír 100, 592, 2021/10).

Damany můžeme jednoznačně zařadit k druhům, které se na základě vzhledu rozlišují poměrně obtížně a patří také spíše k těm nedostatečně prozkoumaným. Někteří odborníci se proto domnívají, že neznámý počet druhů na své objevení teprve čeká.

Rozdílná volání

Pro nedávné odhalení nového druhu stromového damana se jako klíčové ukázalo jeho hlasité a od ostatních druhů damanů nápadně odlišné volání. Hlasová komunikace totiž hraje v sociálním životě damanů důležitou roli. Nejlépe prostudovaná je u vysoce společenského damana skalního (P. capensis), který má ve svém repertoáru minimálně čtrnáct typů hlasů. Většina z nich je spíše tichá a uplatňuje se při komunikaci na kratší vzdálenosti, varování a zpěvy jsou však hlasité a nesou se poměrně daleko do okolí. Komplexní zpěvy vydávají především v období rozmnožování starší a dominantní samci, kteří je vytvářejí kombinováním tří různých typů hlasů. Samci z jedné populace mají tyto kombinace podobnější sobě navzájem než samcům z jiných populací.

Zpěvy vypovídají o kvalitě a sociálním postavení samců. Není divu, že nejsnaživější zpěváci se zpravidla stávají otci mnoha potomků, neboť se s nimi v období rozmnožování obvykle páří více samic. Ačkoli hlasovou komunikaci ostatních druhů damanů tak dopodrobna prozkoumanou nemáme, s jistotou víme, že všichni používají hlasité volání, jímž se jednotlivé druhy na první poslech odlišují.

A. Rozšíření skalních (rod Procavia), stepních (rod Heterohyrax) a stromových(rod Dendrohyrax) damanů. B. Rozšíření čtyř dosud známých druhů stromových damanů: pralesního (D. dorsalis), nově popsaného D. interfluvialis, stromového(D. arboreus) a horského (D. validus).

Kresby damanů Roy Bäthe

Volání stromových damanů

Volání damana pralesního (D. dorsalis) někteří označují za jeden z nejpříznačnějších zvuků, který lze v africkém nočním lese zaslechnout. Trvá kolem jedné minuty a tvoří ho série několika, dalo by se říct až děsivých výkřiků, které se pravidelně opakují a postupně zesilují (obr. 3).

Nově popsaný druh, D. interfluvialis, začíná své asi dvouminutové volání několika krátkými výkřiky kombinovanými s nelibozvučným drnčením, které postupně přechází v sekvence štěkání opakující se až do konce volání. Daman stromový (D. arboreus) podobně jako nově popsaný druh zpočátku opakuje několik drnčivých zvuků, jež později pozvolna přecházejí v sérii výkřiků podobných damanu pralesnímu.

Daman horský má v porovnání s předchozími druhy, alespoň co se daleko nesoucích se hlasů týče, o něco bohatší hlasový repertoár, který navíc vykazuje určité geografické rozdílnosti. Některá volání tvoří Snímky Martina Marešová série kvákavých zvuků, jejichž vydávání se zrychluje. Připomínají tak doslova zvuk poskakujícího pingpongového míčku. Damani horští svá kvákání často kombinují s vysokými výkřiky do komplexnějších volání, která se někdy označují jako zpěvy.

Spektrogramy částí hlasových projevů vydávaných dosud známými stromovými damany: pralesním (Dendrohyrax dorsalis), nově popsaným druhem D. interfluvialis, stromovým (D. arboreus) a horským (D. validus). Vodorovná osa prezentuje průběh v čase, svislá osa průběh frekvence a barevná škála odpovídá amplitudě.

Damani v lidské péči

V zoologických zahradách se jako nečekaní příbuzní slonů nebo pozoruhodní zástupci africké fauny nejčastěji vystavují damani skalní a damani stepní. Stromoví damani jsou na rozdíl od těchto druhů k vidění pouze vzácně. Nutno ale podotknout, že mnoho chovů se nachází právě u nás a až donedávna byla Česká republika jedinou zemí na světě, kde bylo možné stromové damany v zoo vidět.

Několik damanů původem z Tanzanie, kteří byli na základě svého původu a vzhledu určeni jako stromoví (D. arboreus), se dostalo v letech 2009 a 2010 do několika zoo včetně ostravské. Do té později v roce 2016 přibylo také několik damanů původem z Toga, kteří byli obdobně určeni jako damani pralesní (D. dorsalis).

Chov stromových damanů se ukázal jako velká výzva. Mimo jiné proto, že jde o tzv. okusovače specializující se na požírání listí. Pro zdárné prospívání proto vyžadují pravidelný přísun okusu, který v našich podmínkách není v zimním období snadné zajistit. Ostravská zoo jako jediná dokázala stromové damany rozmnožit a postupně začala úspěšně odchovanými jedinci společně se základním chovatelským know-how zásobovat další tuzemské i zahraniční zoo. Podle databáze ZIMS²⁾ žilo k 10. srpnu 2024 celkem 29 damanů stromových (D. arboreus) v sedmi evropských zoo a 24 pralesních (D. dorsalis) ve čtyřech českých zoo.

Spektrogramy tří hlasových projevů stromového damana s mládětem ze zázemí ostravské zoologické zahrady (A) a damana z populace objevené v Taita Hills v jihovýchodní Keni (B). Vyobrazené homologické hlasové projevy obou damanů byly v anglickém jazyce popsány zleva jako strangled thwack, hac a wheeze.

Hlasy ostravských damanů

Společně s chovateli a tehdejším vědeckým pracovníkem Janem Pluháčkem jsme do zázemí ostravské zoologické zahrady umístili k pěti damanům stromovým (D. arboreus) automatický rekordér, který od srpna 2014 do února 2015 zaznamenával jejich hlasové projevy. Jelikož jsou stromoví damani na rozdíl od damanů skalních a stepních považováni za zvířata s převážně noční aktivitou, rekordér jsme nastavili tak, aby je nahrával po několik nocí.

Nahrávky jsem následně analyzovala a zjistila, že se damani skutečně ozývali celou noc – nejvíce kolem půl osmé večer a půl třetí v noci. Hlasy jsem na základě jejich akustické struktury roztřídila do pěti typů a všimla si, že je damani kombinují do komplexnějších hlasových projevů. Porovnání s tehdy dostupnými nahrávkami hlasů jiných jedinců včetně damanů stromových (D. arboreus) z volné přírody se ovšem ukázalo velmi matoucí. Hlasy ostravských damanů totiž připomínaly jen částečně. Použití automatického rekordéru bez přímého pozorování mi navíc neumožňovalo znát kontext, v jakém damani hlasy vydávali. Později se také ukázalo, že podobně jako tomu může být u genetických sekvencí, ani původci hlasových projevů nemají v dostupných databázích vždy správné druhové určení. Ostravské zoo jsem tedy o hlasech damanů předala krátkou zprávu a nahrávky poté skončily na externím disku doslova v šuplíku.

Damani z Taita Hills

Koncem roku 2020 vyšel odborný článek, který se zabýval aktivitou a hlasovými projevy nočních stromových savců včetně stromových damanů, kteří žijí na území Taita Hills v jihovýchodní Keni [1]. Vydávali několik typů hlasů, jež připomínaly volání do té doby známých stromových damanů jen velmi vzdáleně. Navíc je spojovali do složitějších sérií připomínajících zpěvy. Jedinečnost jejich hlasového repertoáru přivedla autory článku k myšlence, že možná mají co do činění s dosud neznámým druhem stromového damana. Tento objev zároveň odpověděl na otázku, proč před pěti lety nešlo ztotožnit hlasový repertoár ostravských damanů s repertoárem jiného stromového damana – v té době totiž nebyl v zásadě znám.

Skutečně stromoví?

Autory článku jsem neprodleně kontaktovala, abych jim sdělila, že jimi zkoumaní damani pravděpodobně žijí také v České republice. Následné porovnání hlasů ostravských damanů s těmi z Taita Hills potvrdilo, že jsou v podstatě identické (obr. 4) a že se mnohem více podobají hlasům vydávaným damanem horským (D. validus) nežli těm, které jsou z volné přírody známé od damana stromového (D. arboreus), za něhož byli několik let v zoologických zahradách považováni [2].

Čím více jsme toho ale o hlasech damanů věděli, tím častěji jsme si začali pokládat novou otázku: „Máme vůbec co do činění se stromovými damany?“ Ostatní stromoví damani vydávají jednoduchá stereotypní volání, která s bohatým repertoárem námi zkoumaných damanů včetně damana horského (D. validus) mnoho společného nemají (obr. 3). Genetické analýzy by proto měly pomoci odhalit nejen druhovou příslušnost populace damanů, kterou jsme objevili v Taita Hills a poté v evropských zoo, ale také jejich postavení včetně postavení damana horského (D. validus) v celém řádu.

Byť z Toga, tak pralesní

Mnohé čtenáře možná napadlo, že po objevení nového druhu D. interfluvialis ze západní Afriky se v zoologických zahradách vznášely otazníky i nad druhovou příslušností damanů pocházejících z Toga. Tam a také v Nigérii a Beninu se totiž nachází oblast rozšíření nově popsaného druhu. Volání, která se nám podařilo nahrát od damanů určených jako pralesní (D. dorsalis) ze zoo v Ostravě a Plzni, však skutečně odpovídají voláním damanů pralesních (D. dorsalis), která známe z volné přírody. Můžeme se tedy jen domnívat, že předpokládaný původ zvířat v zoologických zahradách ne vždy odpovídá jejich původu skutečnému [3].

Současné čilé dění kolem stromových damanů ukazuje, že věda a spolupráce mají své opodstatnění i v zoologických zahradách. S využitím nových poznatků můžeme mimo jiné hledat a nastavovat co nejlepší péči o chované druhy. Současně lze v lidské péči získávat nové důležité poznatky, obzvláště pokud jde o druhy, které můžeme ve volné přírodě zkoumat jen velice obtížně. Mezi takové druhy zatím stromové damany rozhodně řadíme.