Horácká galerie v Novém Městě na Moravě

Nové Město na Moravě, známé jako kolébka běžeckého lyžování a dějiště Světového poháru v biatlonu, je zároveň jedním z významných kulturních středisek Horácka. Pocházeli odtud dva přední sochaři české moderny, Jan Štursa a Vincenc Makovský, a přestože pak první působil v Praze a druhý v Brně, do svého rodiště se pravidelně vraceli. Právě jejich pozůstalostní celky vytvořily základ sbírek Horácké galerie, které jsou umístěny v novoměstském zámku. Kromě nich galerie spravuje obsáhlé soubory dalších sochařů moderny, mj. Josefa Mařatky, Karla Pokorného, Jana Laudy a Ladislava Martínka. Vznik instituce předurčila navíc silná krajinářská tradice – k okruhu malířů, kteří se na Vysočině narodili nebo k ní měli úzký vztah, patřil Oldřich Blažíček, Josef Jambor, Bohdan Lacina, Alois Podloucký nebo Pavel Kopáček. Vedle plastik, obrazů, kreseb a grafik a několika dalších, rozsahem menších sbírek je součástí galerijních fondů unikátní kolekce hutně tvarovaného skla a skleněné plastiky regionální provenience. Její jádro tvoří archivní vzorky zaniklé sklárny ve Škrdlovicích, která podobně jako desítky dalších hutí na Vysočině i jinde v republice nebyla po roce 1989 schopná konkurovat dovozu levnějších předmětů a vzdorovat obecnému poklesu zájmu o tradiční dekorativní sklo. Spolu s objekty ze škrdlovických sympozií ji doplňují autorské soubory Františka Víznera, Jaroslava Svobody či Jana Exnara.

Horácká galerie v Novém Městě na Moravě.

Snímek Stanislav Vaněk

Oldřich Blažíček (1887–1953), Zima v české vsi (Rožná), 1937, olej, plátno, 70 × 95 cm.

Snímek Stanislav Vaněk

Rozlehlý zámecký areál umožňuje vedle několika souběžně probíhajících výstav prezentovat sbírkový profil ve čtyřech stálých expozicích. Dvě jsou věnované Štursovi a Makovskému, přičemž více než desítka vystavených modelů nebo sádrových originálů je zároveň realizovaná v novoměstském plenéru – od pomníku Františka Palackého na stejnojmenném náměstí, který Štursa vytvořil ještě za studií v Myslbekově ateliéru na pražské Akademii, až po Raněného, umělcovo vrcholné dílo umístěné před jeho rodným domem v blízkosti galerie. Třetím expozičním okruhem je Obrazárna s podtitulem Proměny krajiny a tvaru, čtvrtým pak Zámecký kabinet, poukazující výběrem portrétů a mobiliáře na historii objektu.1 Od svého vzniku v roce 1964, kdy galerie užívala v zámku pouhé dva sály, rozšířila výstavní a expoziční prostory do celého areálu, jehož velikost při první návštěvě mnohé překvapí. Jejich součástí je i sochařský ateliér Hlava nehlava, vztahující se k tvorbě Vincence Makovského, a další zázemí pro edukační činnost, které ředitelka galerie Věra Staňková věnuje zvláštní pozornost.

Josef Jambor (1887–1964), Zmizelá Praha, 1917, olej, plátno, 66 × 78 cm.

Snímek archiv Horácké galerie

Jan Štursa (1880–1925), Malý raněný, 1916–1921, bronzový odlitek, výška 54 cm.

Od roku 2021 pořádá instituce spolu s městem bienále Sochy pod novoměstskou oblohou, která do urbánního prostoru vnáší současnou tvorbu. První ročník představil monumentální prořezávané objekty Čestmíra Sušky, o dva roky později zde vystavil své figurální dílo Jan Hendrych. Od letošního května budou v městském prostoru instalované sochy Jakuba Flejšara. V samotné galerii probíhá až do 27. dubna ve spolupráci s Galerií a muzeem Vysočiny v Havlíčkově Brodě a Horáckým muzeem v Novém Městě na Moravě projekt Chudoba, který si klade za cíl představit prostřednictvím uměleckých předmětů různých časových vrstev, audiovizuálních prvků, textů a uměleckých intervencí jedno ze zásadních sociálních a společenských témat, které je i v dnešní době stále aktuální.

Vincenc Makovský (1900–1966), Hutník, 1941, patinovaná sádra, výška 106 cm.

Jaroslav Svoboda (1938), Zrození, 2008, broušené a lepené sklo, výška 26,5 cm.

Jiří Vašica (1953), pohled do výstavy Sochařovy sny.