Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
| 2. 12. 2024Velkorysou dispozici vtiskla Jihlavě stavební činnost spojená s přílivem obyvatel po objevu stříbrné rudy v první polovině 13. století. Na středověkých základech jednoho z největších měst království pak vyrostla v 16. století renesanční zástavba, která vnesla do řadových domů na náměstí a v jeho okolí unikátní prvek vysokých klenutých síní s obvodovým schodištěm a vnitřními otevřenými arkádami, umožňující přímé osvětlení hlavního komunikačního traktu. Toto řešení, které interiéru dodává reprezentativní charakter, najdeme i ve dvou objektech Oblastní galerie Vysočiny.1)
Galerie vznikla r. 19462) jako městská a o sedm let později byla – už jako krajská instituce – včleněna do tehdejší galerijní sítě. Přestože o status v důsledku územní reformy z r. 1960 přišla, právě šedesátá léta, kdy také získala dnešní budovu v Komenského ulici, pro ni byla progresivním obdobím. V jejich druhé polovině realizoval odborný pracovník Otakar Máčel ve spolupráci s Jiřím Padrtou, Zdeňkem Felixem, Arsénem Pohribným, Jiřím Šetlíkem, Františkem Šmejkalem, Jiřím Valochem a dalšími významnými teoretiky sérii výstav zaměřených na nefigurativní umění, především geometrickou abstrakci. Obrat v činnosti ohlásila na jaře 1965 výstava brněnské skupiny Profil 58. Do začátku r. 1971 následovaly výstavy – nevyjímaje projekty mezinárodní – Obraz a písmo, Konstruktivní tendence, Fantazijní aspekty současného českého umění, Klub konkretistů, Computer graphic, Phases, Konkrétistická a postkonkrétistická tvorba, projekty autorské i první ročník zamýšleného bienále Výzkumy grafiky. Po srpnových událostech však odešel do emigrace Otakar Máčel i další teoretici spojení s galerií, pro niž s nástupem normalizace nastal výrazný útlum. Ještě r. 1970 stihla veřejnosti představit dílo Jiřího Johna a v následujícím roce na poslední z uvedených výstav vedle Západoevropanů i brněnské autory Dalibora a Ivana Chatrných spolu s Jiřím Valochem. Připravenou výstavu místního rodáka Čestmíra Kafky v r. 1972 už nebylo možné otevřít.
Na zmiňovanou činnost galerie částečně navázala až po r. 1989, kdy se také přestěhovala do druhého ze současných objektů, který stojí přímo na hlavním náměstí. Zásluhou historičky umění Dagmar Jelínkové uskutečnila v následující dekádě řadu výstav, z nichž se s největším ohlasem setkal r. 1997 projekt Klub konkretistů, připravený pod Pohribného kurátorským vedením k třicetiletému výročí stejnojmenného počinu. V akviziční činnosti se galerie soustředila – jako ostatně všechny tuzemské instituce – na doplnění mezer, které vznikly za minulého režimu, a na tvorbu soudobou.
Sbírky 20. a 21. století s přesahy do 19. století jsou orientované na významnou českou tvorbu i umění spjaté s regionem. Vedle tradičního členění na malbu, plastiku, kresbu a grafiku obsahují zároveň podsbírku nových médií, sledující audiovizuální umění a sound art posledních tří dekád. Průběžně je doplňují díla vystavujících autorů – z okruhu konkretistů například Radoslava Kratiny, Eduarda Antala, Štefana Belohradského nebo Zdeňka Sýkory, včetně dvou místních výtvarníků Jindřicha Bošky a Františka Dörfla.
Prostorové rozvržení výstav do značné míry určuje renesanční charakter obou budov, které nyní procházejí rozsáhlou rekonstrukcí. Po jejím dokončení bude v listopadu 2025 v domě na Masarykově náměstí vedle výstav staršího umění opět otevřena stálá expozice, prezentující v obměnách výběr z vlastních sbírek, s nimiž se veřejnost může seznámit zároveň prostřednictvím platformy Sbírky online na webu instituce. Projekty v domě v Komenského ulici, jehož součástí je galerie Alternativa, podporující začínající umělce, a galerie zvukového umění IGLOO, se soustředí naopak na moderní a aktuální tvorbu. Výstavní skladbou i bohatým doprovodným programem nabízí galerie pod vedením Daniela Nováka příležitosti k vzájemnému setkávání mladých s etablovanými osobnostmi, autorů působících v regionu s umělci z jiných lokalit, stejně jako laické veřejnosti s profesionály. Místní komunitu navíc stmeluje vydáváním kulturních novin O_kraj s širšími přesahy do jiných uměleckých oblastí.
Poznámky
1) Více o jejich stavebním vývoji i historii instituce Kateřina Pažoutová a Ivan Žlůva: Padesát let Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě. OGV 2003.
2) Stalo se tak na základě daru Marie Kovaříkové, který doplnil umělecké předměty z jihlavského muzea o 79 děl převážně z počátku 20. století, mezi nimi malby Václava Brožíka, Jaroslava Panušky, Antonína Hudečka, Antonína Procházky nebo Františka Kavána (na reprodukci).
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [473,02 kB]