Budeme jednou říkat „sladké jako rajče“?

Domestikace plodin sleduje především potřeby pěstitelů, tj. co nejvyšší výnos za co nejnižší cenu. Zároveň však má často (ne-li vždy) negativní dopad na některé vlastnosti plodiny. Vede například k nižší obranyschopnosti proti patogenům nebo k horším senzorickým vlastnostem plodů. U rajčete se to může projevit například poklesem sladkosti, tedy nižším obsahem cukru. Kdo z nás se nesetkal s tvrzením, že rajče z obchodu chutná jako voda?

Kolegové z Číny se rozhodli s tímto problémem bojovat pomocí dvou stále dostupnějších technologií. Nejprve díky levnějšímu sekvenování genomů mohli porovnat genomy divokých a domestikovaných odrůd rajčat metodou celogenomové asociační studie (GWAS). Identifikovali dva kandidátní geny (SlCDPK26 a SlCDPK27), které kódují proteinové kinázy zajišťující degradaci enzymu zodpovědného za syntézu sacharózy. Následně pomocí editace genomu technologií CRISPR-Cas9 tyto dva geny zablokovali. Výsledkem bylo zvýšení obsahu cukrů v rajčatech až o 30 %. Nadějně se také jeví skutečnost, že tato úprava nevedla ke snížení velikosti plodu a tím ani k poklesu výnosu. Autoři popsali vedlejší negativní efekt na velikost semen a jejich nutriční obsah, ale prokázali, že tyto změny neměly vliv na klíčení. Zajímavostí studie bylo také zapojení veřejnosti formou senzorického porovnání původní odrůdy rajčat s novými mutanty. Dobrovolníci chuť plodů pocházejících z editovaných rajčat hodnotili pozitivně.