Chemoautotrofní pavoučí jeskyně
Jeskyně u nás v Česku jsou převážně čisté, s malou biomasou troglobiontů či troglofilů. Živiny sem obvykle zanese gravitace, vítr a voda z povrchových ekosystémů. Někde však najdeme jeskyně s vývěry minerálních vod a plynů, včetně sirovodíku. Ten pak může být zdrojem energie pro specializované mikroorganismy, pokud ho oxidují vzdušným kyslíkem. Zatímco u minerálních vývěrů v hlubinách oceánů najdeme riftie (velké kroužkovce druhu Riftia pachyptila), biofilm jeskynních chemoautotrofních bakterií mohou požírat menší živočichové a ty následně i predátoři. V jeskyni Sulfur na hranicích Albánie a Řecka (podrobně v článku Marka Audyho, Vesmír 100, 746, 2021/12 a na s. 670) požírají bakteriální biofilm larvy pakomárů Tanytarsus albisutus. Dospělé poletující pakomáry pak lapají do sítí pavouci, kteří nehluboko za vchodem tvoří ohromnou kolonii. Přes sto tisíc pavouků zde spřádá souvislou síť o ploše 100 m2. Jde o dva druhy, jejichž identita byla určena morfologicky i molekulárně. Asi 69 000 jedinců patří obyčejnému všudypřítomnému pokoutníkovi domácímu (Tegenaria domestica), 42 000 pak pavučence trnohřbeté (Prinerigone vagans), u nás kriticky ohrožené. Jeskynní populace obou pavouků se přece jen trochu liší od povrchových populací v okolí, takže žijí v jeskyni nejspíše dost dlouho. Střevní mikrobiom jeskynních populací pavouků je jednodušší než u populací povrchových. Analýza stabilních izotopů dusíku a uhlíku podporuje představu o krátkém potravním řetězci od sirných bakterií přes pakomáry k pavoukům. Alternativní kořistí mohou být stínky rodu Graeconiscus a chvostoskoci, kteří se na biofilmu též živí. Jeskynní pokoutníci kladou nejvíce vajíček začátkem léta. Koloniální život a vysoká početnost jsou pro oba pavouky spíše výjimkou, umožněnou stabilním bohatým přísunem létající potravy z hloubi jeskyně, z dómu Vesmír.
Urák I. et al.: Subterranean Biology, 2025, DOI: 10.3897/subtbiol.53.162344
Ke stažení
článek ve formátu pdf [558,56 kB]
O autorovi
Oldřich Nedvěd
Doporučujeme
