Ožívající Campi Flegrei

Na jihozápadním okraji Neapole leží Campi Flegrei (Flegrejská pole), rozlehlá sopečná kaldera patřící k nejnebezpečnějším sopečným systémům světa. Tato oblast o průměru zhruba 12 kilometrů, posetá desítkami kráterů, v roce 2025 znovu poutá pozornost: země v centru kaldery se stále zvedá a v posledních měsících ji zasáhla série zemětřesení. Nejsilnější otřes byl zaznamenán 30. června a dosáhl magnituda 4,6 – šlo o nejsilnější zemětřesení v oblasti za posledních čtyřicet let. V září pak následoval další roj menších otřesů, z nichž nejsilnější měl magnitudo 4,0. Tento jev, označovaný jako bradyseismus, představuje rytmické zvedání a poklesy zemského povrchu v důsledku změn tlaku v podzemních rezervoárech magmatu či horkých fluid, které se na povrch dostávají například v podobě vodních par a horkých plynů v kráteru Solfatara – nejznámějším kráteru kaldery. V oblasti Pozzuoli dosáhl celkový zdvih od roku 2005 už 1,4 metru. Připomíná to události, které předcházely erupci Monte Nuovo v roce 1538. Tehdy během několika dní vyrostl na pobřeží Tyrhénského moře nový sopečný kopec – zatím poslední přímý projev vulkanické síly Flegrejských polí.

A. Aktuální stav kráteru Solfatara. Zdejší aktivita je v současnosti omezena na emise páry a plynů s vyšším obsahem sulfanu (sirovodíku) a jejich redukci na elementární síru, která dala jméno tomuto typu aktivity. Solfatara (z latinského sulpha – síra a terra – země) je specifickým typem fumaroly. B. Pohled do kráteru Monte Nuovo. Jde o explozivní kráter o průměru zhruba 400 metrů. Dnes je porostlý středomořskou vegetací, ale stále představuje výraznou geologickou připomínku nejmladší vulkanické aktivity kaldery Campi Flegrei.

Snímky Lukáš Krmíček

Nově publikovaná studie [1] se vrací k explozivní erupci, která v oblasti Campi Flegrei proběhla před 3,9 tisíci lety. Autoři rekonstruovali parametry tehdejšího magmatického rezervoáru Flegrejských polí. Podle jejich závěrů se v hloubce 5–6 kilometrů nacházel magmatický systém o objemu 85 až 150 km³. K protržení magmatického krbu pak mohl stačit tlak v rozmezí 4–9 MPa, tedy jednotek megapascalů, a k tomu mohl stačit přítok pouhých 0,1–0,2 km³ nového magmatu. Autoři zároveň upozorňují, že povrchový projev magmatem řízeného pohybu by měl podobu plošné deformace dosahující až několika metrů. To se ovšem zásadně liší od současného, lokalizovanějšího zdvihu a charakteru zemětřesných rojů, které zřejmě souvisejí spíše s pohybem hydrotermálních fluid v zónách, jako je právě Solfatara.

Současné otřesy a pohyby terénu tedy nevypovídají o bezprostředně hrozící erupci, přesto představují důležitý signál o probíhajících změnách pod povrchem. Pohled na páru stoupající z fumarol Solfatary a na kopec Monte Nuovo, nejmladší sopku oblasti, připomíná, že hlubiny pod kalderou ukrývají síly, které v minulosti dokázaly během několika dní proměnit tvář Neapolského zálivu.