O hlase hadů

1885: Prof. E. H. Hitchcok v Hanovru ve Spojených státech v 104. čísle časopisu „Science“ uveřejňuje zprávu, z níž jde na jevo, že zvukový ústroj hadů, jakkoli nepatrně, přece skutečně jest vyvinut. Jistý p. Jiří W. Leitch z Ryegatu ve Vermontu byl po několik let zaměstnán v Manepech na Ceyloně jakožto missionář. Jednoho dne vplížil se tu had do světnice dřívím naplněné, i bylo uznáno za nejlepší, aby byl zabit. Had byl proto náramně rozzuřen a vyrážel ze sebe pronikavý křik, který se podobal, jak udává Leitch, řevu dvouletého býka. Zvíře, které nebylo uschováno, bylo zdélí 2—2.5 m. Na zprávu tu uveřejňuje nyní v 109. čísle „Science“ ze dne 6. března r. 1885. prof. H. H. Nicholson z university v Nebrasce podobnou zvěsť. Na podzim r. 1883. přinesl mu přítel dva veliké živé hady obyčejného tam druhu (Pitnophis¹⁾ Sayi), které pustil do posluchárny, kde tito brzy přivykli. Jednoho dne pracuje s velikým indukčním přístrojem, vzpomněl si na své hady i chytil většího z nich, který byl asi 1[,]6 metru dlouhý, aby mu vpustil silný náboj do páteře. Při tom zaslechl k nemalému svému překvapení slabý, ale přece zcela zřetelný křik hada, jaký slýcháme od mladého psíka. Průběhem měsíce i déle opakován byl pokus brzo na tom brzo na onom hadu, a vždy bylo slyšeti týž výkřik zlosti nebo bolesti.

n. (Vesmír 14, 283, 1885/24)