Člověk, klima, energie

Vztah mezi klimatem a lidskou společností se začal vyvíjet hned s objevením člověka. V tomto vztahu můžeme vyčlenit tři hlavní etapy: loveckou – solární primitivní (do 8. tisíciletí př. n. l.), zemědělskou – solární řízenou (do 18. století n. l.), průmyslovou – surovinovou a solární.

V prvních dvou etapách využíval člověk dominantně energii z obnovitelných zdrojů, ve třetí pak ke zdrojům obnovitelným přistupují zdroje fosilní a jaderné. Nejdelší dobu své existence strávil člověk v etapě lovecko-sběračské. V této době získával energii pro svoji existenci z přírodních zdrojů přímou cestou. Potravu lovem nebo sběrem, teplo pak spalováním dřeva či organických materiálů, např. živočišných tuků. Celková spotřeba energie byla velmi nízká. Tento způsob získávání energie se ve velmi omezené formě udržuje i dnes a dominantní je pořád u izolovaných komunit. Člověk byl v té době zcela závislý na svém okolním prostředí. Díky své inteligenci vyráběl kamenné, dřevěné či kostěné nástroje a byl v získávání zdrojů efektivnější než jiní predátoři nebo omnivoři jako vlci či medvědi. Pokud ale kvůli vysoké efektivitě lovu nebo sběru svoje prostředí příliš vyčerpal, musel vyhledat prostředí nové nebo najít jiný způsob získávání energie. Podobně působila přirozená změna klimatu prostředí a s tím související variabilita ve zdrojích energie. Díky své inteligenci a přizpůsobivosti obsadil lovec-sběrač už v této době prakticky všechna prostředí na kontinentech, s výjimkou těch nejextrémnějších – nejvyšších hor, nejsušších pouští a ledovcových příkrovů. Odhaduje se, že na území dnešní České republiky se tímto způsobem mohly uživit tisíce jedinců. V té době žilo na světě několik málo milionů lidí.

1. Koncentrace skleníkových plynů CO₂, CH₄ a N₂O v atmosféře během posledních 2000 let.

Upraveno podle [2]

Druhá etapa začíná v různých částech světa v různou dobu. Způsob získávání energie se změnil v důsledku klimatické změny – globálního oteplení na konci posledního glaciálu. Nejdříve se odehrál na Blízkém východě, v údolí velkých řek Nilu a Eufratu. Díky nastupující klimatické změně se rozšířila step s výskytem trav, jejichž semena může člověk konzumovat. Zásadní změnou se stal ale fakt, že se člověk naučil tyto trávy záměrně pěstovat, zvyšovat jejich výnosy a upravovat svoje okolní prostředí tak, aby vyhovovalo začínajícímu zemědělství. S ústupem ledovců se prostředí vhodné pro zemědělství rozšířilo dále na sever. Na území dnešní České republiky se první zemědělci objevili asi před 8000 lety. Pokud jde o pěstované potraviny, lidstvo však i nadále využívá zejména solární energii transformovanou díky fotosyntéze a chlorofylu na sacharidy, tuky a bílkoviny. Obrovsky ovšem narostlo množství energie, které člověk mohl pro sebe získat. Za příznivých klimatických a politických poměrů (například za středověkého klimatického optima a vlády Karla IV.) se tímto způsobem mohla na území dnešní ČR uživit společnost dosahující v této etapě 3 milionů jedinců.¹⁾ Celosvětová populace v tomto období pravděpodobně nepřesáhla 500 milionů jedinců. Ne však trvale. Současně totiž člověk odebírá prostředí jiným organismům. To se projevuje zejména odlesněním kvůli pěstování zemědělských plodin a chovu zvířat, spalováním dřeva pro produkci tepla v oblastech s výrazným zimním obdobím. Obrovské množství dřeva ale potřebuje i produkce kovů – bronzu, železa –, stavba lodí či výroba stavebního materiálu – cihel, vápna. Doprava zatím využívá především lidskou nebo zvířecí sílu; námořní doprava pak energii větrnou, jež je využívána také při mletí obílí podobně jako energie proudící vody. Člověk tedy v této době zásadním způsobem zasáhl do svého životního prostředí. Středomoří odlesnil pravděpodobně dlouhodobě, v oblasti mírného pásma se les podařilo udržet a postupně částečně obnovit. I když i zde byl v polovině 18. století nadměrnou výrobou energie silně ohrožen. V severských oblastech, pro pěstování obilí příliš chladných, se původní prostředí částečně zachovalo. To je v této etapě zachováno i ve vlhkých tropech, kde rovněž nelze efektivně pěstovat obiloviny nebo podobné plodiny jako rýži či kukuřici.