Ohrožení bílých nosorožců

1924: Bílý nosorožec je s bílým slonem jediný příklad albínů, kteří se ve přírodě sami udržují trvale bez pomoci lidské, neboť albíni, kteří se objevují občas u jiných druhů živočišných, vymrou již v prvním pokolení. Ale právě že bílý slon a bílý nosorožec tvoří vzácnou výjimku, jsou velmi hledanou kořistí pro lovce a oběma hrozí v krátce vyhubení. Bílý nosorožec je nyní omezen jenom na několik párů v oblasti hořeního Nilu a poříčí Konga. Byl kdysi v Africe dosti rozšířen, jak znějí souhlasně zprávy starších cestovatelů. Kapitán Harris vypravuje o své cestě v Transválu r. 1837, že jednoho dne pod jakýmsi návrším spatřili neméně nežli 22 bílé nosorožce. Anglický přírodozруtec Pycraft lovil v r. 1872 a 1873 slony v území Matabelů, a vypravuje, že téměř každého dne spatřil bílého nosorožce, někdy i několik jich. Major Hamilton napsal však před krátkou dobou dopis pro Časopis zoologické společnosti v Novém Yorku, ve kterém sděluje, že existuje již jen několik párů této nádherné odrůdy v Transválu a že budou vyhubeni co nevidět, nebude-li něco učiněno k jejich záchraně. Loví je domorodci pro vzácné jejich „rohy“, ale také kolonisté, jimž občas nosorožec poplení jejich plantáže. Major Hamilton doporoučí dopraviti bílé nosorožce někam do střední Afriky na místo, jež by bylo prohlášeno za reservaci a kde by mohli bílí nosorožci žiti v klidu. Ale bílý nosorožec je po slonu největší ssavec a jeho doprava byla by spojena s příliš velikými nesnázemi. Mnohem jednodušší by byla zákonná jejich ochrana v dosavadních jejich přirozených sídlištích, k čemuž by stačila vzájemná úmluva mezi súčastněnými státy. Bylo by třeba stihati velmi přísně pokutami lov na bílé nosorožce a zakázati obchod s jejich rohy. Dále navrhuje se ustanoviti dozorce nad lovem v územích, kde albinotický nosorožec dosud žije.

(Vesmír 2, 157, 1924/7)

2024: Původní text je dosti zavádějící označováním tzv. bílých nosorožců za albíny, ale jinak vcelku výstižně popisuje dobové obavy o jejich budoucnost, byť je občas nepřesný. V té době měli namále bílí nosorožci na jihu Afriky – tradičně se uvádějí počty 20–50 jedinců (někteří badatelé nesouhlasí a hovoří o cca 200 jedincích), zatímco ti ze střední Afriky přežívali patrně v počtech kolem mnoha tisíců. Za sto let se situace otočila, počty jihoafrických nosorožců tuponosých přerostly před nedávnou pytláckou krizí počet až neuvěřitelných 21 000 jedinců, dnes jich žije cca 17 000. Úplně jiná je situace u středoafrického nosorožce Cottonova (Vesmír 89, 368, 2010/6). Přežívají poslední dvě samice, a proto jsou poslední naděje vkládány do metod asistované reprodukce, které budou snad využitelné i pro další kriticky ohrožené nosorožce (n. jávského a sumaterského).