Aktuální číslo:

Dedičstvo vymretej megafauny v genetike súčasných madagaskarských paliem

| 2. 9. 2024

| Vesmír 103, 476, 2024/9

Znalosť genetickej štruktúry rastlinných populácií môže priniesť zaujímavé informácie aj o ich histórii a interakciách s inými druhmi. Za ostatných stotisíc rokov vyhynulo v dôsledku ľudských aktivít značné množstvo veľkých druhov živočíchov, označovaných aj ako megafauna, ktoré často plnili nezastupiteľnú úlohu vo fungovaní ekosystémov a v ekologických sieťach. Napríklad tie plodožravé (frugivorné), ktoré sa živili plodmi rastlín, zároveň prispievali aj k šíreniu ich semien. Vedci sa snažia prísť na to, či tieto prastaré interakcie medzi rastlinami a megafaunou zanechali odtlačky v genetickom kóde súčasných rastlín, najmä tých s veľkými plodmi.

Nyní vidíte 29 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup

Jsem návštěvník

Chci si přečíst celé číslo

Přihlásit →

Odemknout článek (33 Kč) →

Odemknout číslo 2024/9 (84 Kč) →

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném →

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie

RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Peter Mikula

RNDr. Peter Mikula, Ph.D., (*1990) vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V současnosti působí v Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Zabývá se behaviorální ekologií ptáků z makroekologické a komparativní perspektivy. Od října 2022 do března 2023 působil v rámci Fulbrightova stipendia na katedře ekologie na evoluční biologie Kalifornské univerzity v Los Angeles.

články autora