Letohrádek Ostrov
| 8. 7. 2024Přestože Letohrádek v Ostrově patří ke Galerii umění Karlovy Vary, zaslouží si samostatný článek přinejmenším ze dvou důvodů. Prvním je raně barokní budova uprostřed zámeckého parku, pozoruhodná iluzivními nástěnnými malbami,1) druhým jsou zdejší vyhlášené sbírky kreseb a grafických listů.
Instituce vznikla r. 1961 z iniciativy místních výtvarných pedagogů jako městská galerie. K jejímu umístění využili prostory historické budovy, uvolněné po odchodu Okresní vojenské správy. Roku 1967 se stal Letohrádek součástí karlovarské galerie, avšak s vlastním akvizičním a výstavním programem a vlastními fondy, specializovanými jednak na regionální poválečnou tvorbu, jednak na práce českých a slovenských autorů na papíře. Koncepci vytvořila historička umění Zdenka Čepeláková, které se za dlouhá léta působení v Letohrádku podařilo shromáždit zcela výjimečné soubory kresby a grafiky 20. století, v jehož průběhu se obě média etablovala jako svébytná, autentická díla.
Nejstarší vrstvu tvoří kolekce zakladatelské generace moderny – členů Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR (Zdenka Braunerová, Jaromír Stretti-Zamponi, František Tavík Šimon, Max Švabinský, František Bílek) a symbolistního uskupení Sursum (Jan Zrzavý, František Kobliha, Jan Konůpek, Josef Váchal). Na ně navazuje tvorba české avantgardy (Josef Čapek, Emil Filla, Bedřich Feigl, Vlastislav Hofman, Rudolf Kremlička a řada dalších). Ojedinělým celkem a zároveň dokladem soukromého sběratelství je v těchto souvislostech Jeřábkova sbírka, zachycující vývoj české grafické produkce od začátku 20. století do jeho čtvrté dekády.2)
Mimořádně je v galerijních fondech zastoupena v humanistickém i civilistním kontextu válečná tvorba tvůrčích skupin i solitérů, a především kresba a grafika šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let. Právě během tzv. normalizace, označované jako zlatá doba kresby, totiž došlo k nebývalému rozvoji tohoto média s přesahy do obrazu i prostoru, ke konceptu, směrem ke koláži, k typografii a dalším oblastem a v důsledku toho k rychlému růstu jeho obliby mezi tvůrci i sběrateli. Podobně i grafika rozšiřovala své výrazové možnosti. Z tohoto období obsahují sbírky cenné, dnes už těžko dostupné autorské celky Jiřího Balcara či Vladimíra Boudníka, sítotisky Zdeňka Sýkory, reliéfní tisky Olbrama Zoubka, pastely Karla Malicha, soubory sester Válových nebo Adrieny Šimotové a mnoha dalších osobností.
Stejně jako karlovarská galerie ani ostrovský Letohrádek se ovšem neomezoval pouze na českou tvorbu. Za existence Československa shromáždil širokou kolekci slovenských autorů od zakladatelů moderního umění Ľudovíta Fully, Mikuláše Galandy a Kolomana Sokola přes Ernesta Zmetáka, dále Miloše Urbáska, Jozefa Jankoviče, Rudolfa Sikoru a Albína Brunovského až po Dušana Kállaye. Zároveň zde byly soustředěny kresby a grafiky německých tvůrců působících na našem území před druhou světovou válkou, nevyjímaje menší soubor historických tisků sahajících až do 16. století.3)
Letohrádek dokumentuje také tvorbu výtvarníků působících v regionu. Z významných představitelů tohoto okruhu je třeba zmínit Jana Samce, Jana Šafránka, Jindru Husárikovou, Petra Strnada, Jana Pelce, Františka Stekera, Václava Balšána, Bořivoje Hořínka, Jiřího Juna, Lenku Sárovou- Malískou nebo Evu Domkovou.
Namísto dlouhodobé expozice, jejíž instalace je vzhledem k citlivosti prací na papíře problematická, pořádá Letohrádek sezonní tematické a autorské výstavy z vlastních fondů i zápůjček. Aktuální výstavu Říká se, že Nová vlna je mrtvá: Osmdesátá léta 20. století v českém umění vystřídá v polovině července výstava kreseb ostrovského umělce a grafického designéra Františka Stekera, který je zároveň autorem loga Letohrádku.
Poznámky
1) Letohrádek byl postaven v poslední třetině 17. století jako součást městského a zámeckého komplexu podle návrhu pražského stavitele Abrahama Leuthnera. V interiérech je vedle štukové výzdoby cenná fresková výmalba blíže neurčených mistrů italské provenience. Zobrazuje iluzivní architektonické prvky s alegorickými postavami a antickými božstvy, oslavujícími jednoho z majitelů panství, bádenského markraběte Ludwiga Wilhelma.
Více o celém komplexu: Lubomír Zeman a Zdenka Čepeláková: Ostrov: Karlovarský kraj = Region Karlsbad. Ostrov 2016.
2) Rozsáhlá kolekce, kterou galerii v polovině osmdesátých let z velké části darovala vdova po Josefu Jeřábkovi, obsahuje kromě samotných grafických listů (a v menší míře i kreseb), novoročenek a pozvánek také soubory reprodukcí a informace o aktuálním kulturním dění v podobě výstřižků a výstavních katalogů.
Více: Zdenka Čepeláková: Sbírka Josefa Jeřábka [katalog výstavy]. Karlovy Vary 1986.
3) O budování sbírek: Jan Samec, Zdenka Čepeláková a Božena Vachudová: Půlstoletí výtvarného umění v Letohrádku Ostrov 1961–2011. Karlovy Vary 2011.
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [682,33 kB]