Archaeologická bádání na dně mořském

1884: Archaeologická společnosť v Athénách zamýšlí zkoumati mořské dno v zálivu Salaminském, kde Řekové srazili se s Peršany v pověstné bitvě. Dno zátoky není příliš hluboké a nedostávalo by se ani na prostředcích, aby mohlo se pátrati po utonulých lodích a to po 50 řeckých a po 200 perských, které tam již po 23 století odpočívají.

Koř. (Vesmír 13, 203, 1884/17)

2024: Popisovaná výprava byla jedním z prvních podmořských archeologických průzkumů. Její organizátor – řecký starožitník Christos Tsoundas – najal potápěče, kteří se na dno spouštěli ve standardním skafandru, spojeni s hladinou dlouhými dýchacími hadicemi. Nedostatek světla a hluboké usazeniny, pokrývající mořské dno v této oblasti ale způsobily, že výprava skončila nezdarem. A ten trvá dodnes.

Srážka perských útočníků u Salaminy s řeckými obránci v září 480 př. n. l. byla jednou z nejdůležitějších bitev starověku; vítězství mladé athénské demokracie pomohly na svou dobu nejmodernější válečné námořní prostředky – triéry. Šlo o lehké rychlé čluny, poháněné třemi řadami vesel, opatřené na přídi dlouhou ostruhou s okovanou špicí – klounem. Posádka se vysokou rychlostí rozjela proti nepřátelskému plavidlu, jehož bok kloun prorazil (taranoval), což protivníka vyřadilo z boje.

Z historických zpráv víme, že jen mezi lety 480 a 322 př. n. l. se odehrálo přes osmdesát námořních střetů, vedených triérami. Přesto dodnes archeologové nenašli jediný vrak tohoto významného vojenského plavidla, který by nám dal přesnější představu, jak byly lodě konstruovány. Proč?

Dlouho se tento neúspěch sváděl na schopnost lodí zůstat na hladině i po taranování. Podmořští archeologové uvažovali o tom, že triéry neměly zátěž (balast), aby neztratily rychlost a obratnost. Jejich pohled definitivně změnil rok 2004, kdy italské úřady zabavily jednomu z rybářů bronzový kloun, který náhodně uvízl v jeho sítích při lovu poblíž Egadských ostrovů nedaleko Sicílie. Místo nálezu odborníci systematicky prohledávali několik dalších sezon, přičemž zjistili, že dno moře je zdevastované vlečnými sítěmi rybářských člunů. Pokud tam někdy nějaká triéra byla, sítě ji rozbily.

Až když archeologové roku 2008 výzkum přesunuli do nedaleké oblasti se skalnatým dnem, jimž se rybáři vyhýbali, aby nepotrhali sítě, vytáhli z vody spolu se zlomky řecko-římských amfor další bronzový kloun.¹⁾ Vykopávky v jejich okolí odhalily značné množství kamenů velikosti pěsti, připomínajících balastní zátěž tehdejších obchodních lodí. Následná petrologická analýza ukázala, že pocházejí z hor Alžírska a Tuniska, což naznačuje, že šlo o kartaginské lodě, které v bitvě u Aegatských ostrovů potopilo loďstvo římské republiky 10. března 241 př. n. l. Brzy se krom 852 řecko-římských a 80 punských amfor, nádobí, přileb, mečů a mincí podařilo vyzvednout také 25 klounů, dokazujících spolu s dalšími indiciemi, že lodě, které jimi byly opatřeny, se po taranování rozpadaly už u hladiny a rychle šly ke dnu.²⁾

Na základě těchto poznatků archeologové vytipovali starověké námořní bojiště, kde by průzkum mohl vést k vytouženému nálezu pozůstatků ikonického bojového prostředku starověku – triéry. Jde o místo bitvy u Syboty (dnešní Syvoty) z roku 433 př. n. l. Dočkáme se tam triéry?