Ze života holubů

1894: Pozoruje delší čas život holubů, byl jsem svědkem mnohého zajímavého výjevu, z nichž jeden, boj o holubici dvou soků-holubů, tuto uvádím. Asi v polovici srpna zaměnil jsem statného siváka, jenž byl postrachem celé ostatní družiny holubí, za holuba černě a bíle zbarveného. Marně namáhal se holub straka získati si přízeň osiřelé holubice po siváku. Ta jen smutně seděla teskníc po odňatém miláčkovi. Teprve po pěti nedělích podařilo se novému holubu nakloniti si holubici vdovu, a brzo na to počali tahati na hnízdo. V tom však po šesti nedělích, kde se vzal, tu se vzal, přiletěl sivák. Hned letěl k bývalé své družce, která právě se vyhřívala na slunci rozložena jsouc na střeše. Zavrkav radostně vletěl do holubníku, bývalého svého sídla, kamž hlubokým houkáním volal družku svou. Ta po malém zdráhání letěla za ním, což bylo mi důkazem, že i ona siváka svého poznala. Čekal jsem, co se dále díti bude, až se vrátí straka. Nenechal na sebe dlouho čekati. Bylo to asi nemilé překvapení pro něho, když spatřil vedle své holubice holuba cizího. Zavrkav vrazil prudce do holubníku, kde rozpředl se krutý boj, jak z tepotu křídel, ze zlostného časem zavrkání a dupotu noh zřejmo bylo. Domníval jsem se, že se přidá holubice na stranu jednoho z holubů. Ta však vyšedši z holubníku usadila se na bidélku čekajíc, jak se boj skončí a jen chvílemi do vnitř zvědavě nakukovala. Již plných pět čtvrtí hodiny trval krutý zápas, když vyřítil se straka ven jsa celý kolem zobáku zkrvácený. Domníval jsem se, že boj již jest rozhodnut, leč po chvíli vrátil se přemožený do holubníku a znovu nastal zápas mezi oběma soky. A zase po chvíli byl straka z holubníku vypuzen. Ale jako by si myslil do třetice všeho dobrého, ještě jednou odhodlal se k boji a skutečně také zvítězil, a to tak důkladně, že přemožený sivák ani se více nepokusil o štěstí. Byl ubožák tak zbědovaný, že chtěje sletěti na blízkou střechu spadl dolů na dvůr, kdež jsem ho potácejícího se snadno chytil. Teprve tehdy, když boj rozhodnut byl, odebrala se holubice k šťastnému vítězi, s nímž nyní společně přemoženého siváka pronásleduje, jak jen se objeví. A přec jisto jest, že by byla holubice družkou sivákovou se stala, kdyby se bylo podařilo tomuto soupeře svého přemoci.

Fr. J. Prokop

(Vesmír 23, 155, 1894/13)

2024: Současné experimenty ukazují, že holubi jsou velmi inteligentní ptáci. Podařilo se u nich prokázat abstraktní myšlení a schopnost plánovat a rozhodovat se, díky čemuž si dokážou vybrat vhodnou strategii pro získání potravy nebo ochranu teritoria. Schopnost reagovat na emoce ostatních ptáků a rozeznat jednotlivé členy své skupiny jim umožňuje upřednostnit spolupráci s těmi jedinci, s nimiž mají dobré vztahy; což popsaný případ z roku 1894 zjevně nebyl.