Vybíjení lvů v Alžírsku

1874: Počet lvů v úrodném dílu Alžírska páčí se nejnověji na 700—800 k. Povážíme-li, jakou škodu způsobují, zejmena živočišstvu (koňům, mezkům, velbloudům, ovcím а p.), uznáme zajisté, jak důležité jest vyhubení jejich. Stále objevuje vynalézavý duch lidský nové způsoby, podporující záměr ten a účinky, jakých se tamější obyvatelé dosud dodělali, jsou celkem dosti skvělé. Arabové ku př. zapalují celé lesy, aby tak lvy odtud vypudili — ačkoliv ukládá vláda francouzská v té věci přísné pokuty peněžité. Bázeň před králem pouště vítězí.

Vesmír 3, 166, 1874/14

2024: Alžířané vzali svou snahu o vítězství nad lvy berberskými (Panthera leo leo) velmi vážně. Dva roky poté, co vyhubení tohoto živočišného druhu na svém území ohlásilo Tunisko, byl poslední lev berberský zastřelen roku 1893 i v Alžírsku.

Navzdory oficiálnímu údaji o vyhubení druhu ale písemné zprávy a ústně podaná svědectví nadále naznačovala, že lvi v oblasti přežívají skrytě. Z odlesněné krajiny se přesunuli do odlehlých míst s vyšší nadmořskou výškou, dále od velkých lidských sídel.

Když ve dvacátých letech 20. století zahájila provoz letecká linka mezi marockou Casablancou a senegalským Dakarem, vydal se jí jako pasažér roku 1925 francouzský vojenský fotograf Marcelin Flandrin. Z paluby letadla pořídil snímek osamoceného lva, kráčejícího pískem na dně horské soutěsky Atlasu. Jde o poslední snímek divoce žijícího lva berberského na severu Afriky. Od té doby setkání člověka se lvy nadále řídla, až roku 1958 vymizela zcela. Podle dnešních vědeckých výzkumů¹⁾ lvi z volné přírody severní Afriky definitivně vymizeli až v polovině šedesátých let, tedy desítky let poté, kdy bylo oficiálně oznámeno jejich lokální vyhubení.

Fotografie pořízená Marcelinem Flandrinem v roce 1925 je posledním obrazovým záznamem divokého lva berberského na severu Afriky.

Snímek Marcelin Flandrin, volné dílo, CC0

Zmíněná zjištění dnes mohou mít vliv na současné úvahy o ochraně lvů zejména v subsaharské Africe a Indii, kde jejich početnost v posledním půlstoletí soustavně dramaticky klesá. Populace současných lvů jsou mnohem náchylnější ke kolapsu, než je tomu u ostatních velkých kočkovitých šelem, schopných žít osamoceně. Lví smečka na rozdíl od nich své sociální chování zásadně nemění ani v reakci na zvýšený tlak ze strany lidí. Výsledkem jsou ostrůvkovité zbytky kdysi souvislé populace, žijící dnes na pokraji strmého pádu do vyhynutí.