Pravidla jazykového provozu

Jazyk si můžeme představovat jako leccos – jako soubor užitých verbálních prostředků, znak kulturní identity, elektrické vzruchy v mozku… nebo jako systém pravidel. Každý náhled zvýrazňuje jen určité aspekty, ale v tom pravidlovém je navíc snadné nechat se svést chápáním pravidla jako předpisu spíš než jako poznané zákonitosti. Taková ale podstata jazyka většinově není.

Vezměme třeba takové pravidlo: „Cizí osobní jména se do češtiny nepřekládají.“ Jistě, chemička a nobelistka Bertozzi je i v českých textech Carolyn, ne Karolína, hudebnice Eilish je Billie, ne Viléma nebo snad Mína atp. Pravidlo však neplatí bezvýjimečně – např. papežská a panovnická jména se do české podoby převádějí. Aspoň to říkalo do médií několik lingvistů v době těsně po odchodu královny Alžběty II. Pozdější důkladnější analýza však ukázala, že o větší části evropských panovníků se píše spíš v původní podobě (španělský král je častěji Felipe než Filip, dosavadní dánská královna je dost jednoznačně Margrethe, málokdy Markéta).

Když na britský trůn nastoupil syn Alžběty II., nejdřív se o něm psalo podle dosavadního zvyku jako o Charlesovi, ale velmi rychle se prosadil Karel. Vypadalo to tedy, že tradice počešťování přece jen žije. Jenže pak dánskou královnu Margrethe vystřídal její syn a všechno je jinak – podle korpusu aktuální online žurnalistiky online2_now Bedřicha válcuje Frederik v poměru přibližně 1 : 40. Možná je příbuznost obou jmen málo průhledná, možná je to tím, že dánský případ nebyl oproti britskému tak náhlý a nepoutal takovou pozornost.

Který další monarcha nás čeká? Nejzajímavější to asi bude v Lucembursku, kde se nejstarší syn velkovévodského páru jmenuje Guillaume, nebo zase ve Velké Británii, kde je prvním následníkem trůnu William. Stane se někdo z nich z českého pohledu Vilémem? Těžko předpovídat.

Každopádně je zjevné, že podobu jazyka a jeho užívání do značné míry nikdo nepředepisuje. V době nástupu Karla III. se Ústav pro jazyk český snažil pravidelnosti v užívání panovnických jmen jen popsat, přesto to média přebrala jako doporučení. Na Frederika X. se pokud vím nikdo moc neptal, Bedřich se samovolně neujal. Tyto případy ukazují značnou samospádnost a nepředvídatelnost. Řada pravidelností je v jazyce protichůdných, řada tendencí se mění před očima. Tak si češtinu nepředstavujme jako předmět ve správě lingvistů. Pravidla jazykového provozu stanovují hlavně sami mluvčí.