i

Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Cesta do „země nikoho“

 |  5. 2. 2024
 |  Vesmír 103, 74, 2024/2

Z mého výzkumu nevyplývá, kdy a pro koho přesně je dnes lepší otevřít nebo zavřít hranice,“ říká Michal Frankl, který se dlouhodobě zabývá historií antisemitismu, holokaustu a uprchlíků ve středovýchodní Evropě. „Kritický pohled na vlastní dějiny nám ale může pomoct přemýšlet o migrační politice tak, aby byla aspoň humánní a vedená snahou pomáhat.“

„Německé stráže otevřely bránu a my jsme měli v tichosti přejít do Polska,“ vyprávěl James Bachner o dramatických okolnostech, za nichž byl donucen před druhou světovou válkou opustit Německo. Na hraniční přechod byl násilně deportován, jenže když se s dalšími vyhnanci vydal směrem na východ, polští pohraničníci vyšli ze své strážnice a zamířili na ně zbraněmi, na druhé straně si zase Němci vzali pro posilu vlčáky a stříleli do vzduchu. „Byli jsme v ‚zemi nikoho‘ a bezmocní.“

Psal se říjen 1938 a tisíce Židů, kteří byli vyhnáni ze svých domovů a dopraveni na hranice sousedních států, se ocitly v podobné situaci. Nikdo je nechtěl, odmítaly je přijmout i demokratické státy, jako bylo Československo, a tak vyhnanci živořili týdny i celé měsíce mezi hraničními kameny, ploty a závorami, bloudili v pohraničních lesích, tábořili na polích.

Fenomén „země nikoho“ se stal symbolem jednoznačného vyloučení Židů z tehdejší společnosti, přitom se mu historikové dosud věnovali v rámci výzkumu holokaustu spíš jen okrajově. Tento nedostatek se rozhodl napravit Michal Frankl. Výsledkem jeho několikaletého bádání je kniha Občané země nikoho, která vznikla s podporou Grantové agentury ČR a dalších organizací. Autor knihu otevírá právě citací ze vzpomínek Jamese Bachnera.

Vaše kniha je v mnoha směrech výjimečná, nicméně je třeba říci, že tématu uprchlíků se věnujete dlouhodobě a v širším kontextu. Výzkum o „zemi nikoho“ byl součástí projektu, který vedete a jenž financuje Evropská výzkumná rada? — S mezinárodním týmem odborníků se zabýváme dějinami uprchlictví ve středovýchodní Evropě ve 20. století, přičemž se díváme na tuto otázku z méně obvyklého úhlu. Náš region je totiž většinou brán jako místo, odkud se utíká, a uprchlíci do Polska, Československa, Jugoslávie, Maďarska a Rakouska v pohledu na vlastní dějiny hrají jen malou roli. Známé skupiny politických uprchlíků – třeba za první republiky – jsou vnímány jako oddělené, nesouvislé příběhy. Můj výzkum o „zemi nikoho“ byl v mnoha ohledech inspirací projektu, který financuje Evropská výzkumná rada.

V jakém smyslu byl inspirací? — Všiml jsem si, že v západních zemích se spousta historiků už od šedesátých let zajímala, jak je to možné, že liberální demokracie ještě před vypuknutím druhé světové války uzavřely hranice pro židovské uprchlíky z Německa, zatímco v Polsku, Československu a třeba Maďarsku se na to nikdo neptal. A z toho vlastně vznikla úvaha, že dějiny uprchlíků a jejich přijímání či odmítání je třeba zkoumat i v zemích mimo pomyslný Západ.

A proč si u nás do této doby nikdo podobné otázky nekladl? — Myslím, že je to důsledek dvou věcí. Za prvé: vlny migrace z východní a jižní Evropy na Západ a pak do Spojených států, Kanady a Jižní Ameriky byly tak silné, že vlastně určily, jak přemýšlíme o migraci. A za druhé: vnímání uprchlictví také hodně strukturovala studená válka, a v západním pojetí se tedy uprchlík tehdy skoro rovnal člověku, který prchá před komunismem. I když se samozřejmě objevovaly i opačné případy. Československo třeba po válce poskytovalo ochranu uprchlíkům, které občanská válka vyhnala z Řecka, pomáhalo korejským dětem a spoustě levicových nebo komunistických „bojovníků“ z Itálie, Francie, Spojených států. To nebyla samozřejmě ochrana uprchlíků, která by ústila v jejich politickou svobodu, ale umožnila jim třeba integrovat se prostřednictvím práce a najít aspoň nějakou stabilitu i v nesvobodném socialistickém režimu.

Nyní vidíte 23 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie
RUBRIKA: Rozhovor

O autorovi

Irena Jirků

 

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...