Spisovná čeština bez korektorů
| 8. 1. 2024Přihlašte se, kdo jste první slovo téhle věty přečetli bez pozastavení. A kdo byste ho do textu, jako je tenhle, bez mrknutí napsali, aniž by vás napadla varianta přihlaste (se).
Mě a aspoň část lingvistických bohemistů by to zajímalo. Pro výzkum toho, jak texty čteme, má užitečné nástroje psycholingvistika, ale dělat ho ve velkém není maličkost. Výzkum konkurence prostředků v psaní by měl být jednodušší – textů je všude spousta, a máme-li je v podobě jazykových korpusů, můžeme prohledávat velká data v pár vteřinách. Má to ale jeden háček. Spisovné texty často nevidíme tak, jak je napsali jejich autoři, nýbrž tak, jak je upravili korektoři.
Přestože je podoba přihlašte nejspíš pro mnoho lidí úplně normální, v textech jí je sedmkrát míň proti konkurenčnímu přihlaste. To platí pro korpus SYN v11, kde jsou typicky texty korigované. Možná do nich lidé přihlašte opravdu moc nepíšou, možná ano, ale korektoři to mění – nevíme. Víme, že s klesající mírou vlivu korektorů se poměr vyrovnává: V korpusu internetové žurnalistiky ONLINE2_archive je podoby přihlaste už jen čtyřikrát víc a třeba v korpusu NET v2, složeném z diskusních fór a osobních blogů, je poměr prakticky vyrovnaný – 1,3 : 1. Jenže jak se vytrácejí korektoři, mizí z takových textů a korpusů i ona spisovnost.
Navíc i kdybychom měli korpus textů, které neměl v ruce korektor, stejně bychom skrz něj přímo do hlav pisatelů neviděli. Texty totiž opravují nejen korektoři, ale i korektory. Jsou v textových editorech, webových prohlížečích, jako prediktivní psaní v mobilech aj. A právě jejich vliv je asi největší bariérou výzkumu autentické češtiny v hlavách lidí. Jsou tak běžnou součástí našeho psaní, že už možná ani nedává smysl hledat jimi nezkreslenou autenticitu.
Korektoři a korektory obvykle nepustí ven prostředky, které neobsahuje kodifikace, tedy v ideálním případě zachycení spisovné normy. A když je nepouštějí ven, lingvisti ani čtenáři je nepotkávají a nezjistí, že by se možná jinak běžně užívaly. Nakonec tak kodifikace spoluutváří podobu spisovné češtiny, i když ji má jen popisovat.
Korektor samozřejmě není jen brzda přirozeného jazykového vývoje, textům pomáhá být čitelnější. Jde si ale představit spisovnou češtinu bez korektorů? Šlo by to, ale chtělo by to sebevědomé pisatele a velkomyslné čtenáře. Nehlašte se všichni.
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [418,56 kB]