Samospráva německých univerzit

1934: […] Nový režim v Německu sáhl […] i na universitní autonomii. Počátek učiněn v Bavorsku, kde vydána nová konstituce pro university, chystá se však i pro ostatní země. Výmarská ústava zaručovala vědě a jejímu učení svobodu. Podle nového statutu bude universita řízena rektorem odpovědným nár. soc. státu. Bude jmenován ministrem školství, nebude tedy volen. Senát však může někoho ministru doporučiti. Rektor jmenuje svého zástupce. Akademický senát je pouze poradním sborem rektorovým. Senátoři budou jmenováni rektorem. Musí míti ve svém středu aspoň jednoho vědeckého asistenta a studenta, bude-li jednáno o jejich zájmech. Ve vědeckém ohledu budou university i nadále autonomní. Vědecké otázky budou rozhodovány profesorskými sbory za dozoru státu. Děkany bude jmenovati rektor. Budou pověřeni vedením fakult, ale musí oznamovati všecka důležitá rozhodnutí rektorovi. Proti votu profesorského sboru může děkan protestovati. Ve sporech mezi děkanem a sborem rozhoduje rektor. Podobné nařízení bylo vydáno též pro bavorské techniky.

V dosavadní formě byla na mnohých universitách německých jejich autonomie starší než 200 let. Veliký rozvoj vědy v Německu jistě prýštil také ze svobody universit. Avšak novým řádem postaveny jsou university na roveň asi středním školám. Jistě se tím úroveň jejich sníží. Usměrniti vědu podle politického kursu nelze. Vždycky vyžadovala věda svobody, bez ní jen živořila.

Vesmír 12, 122, 1934/5

2024: Když přichází diktatura, má tendenci omezit svobodu myslících bytostí na minimum. Obavy autora 90 let staré zprávy ve Vesmíru se, žel, naplnily beze zbytku. Nacisté prakticky zrušili po staletí budovanou autonomii vysokých škol a nahradili ji strukturou, postavenou na vůdcovském principu. Středoškolský styl řízení podporoval bývalý středoškolský učitel, v té době již horlivý nacista a hlavně ministr vědy, školství a národní kultury – Bernhard Rust.

Do popředí zájmu režimu se dostala „německá věda“, což byl vyloženě ideologický koncept šíření tzv. německého ducha, charakteristický mj. tím, že se na něm směli podílet jen vyvolení. To v nacistické terminologii znamenalo rasově a politicky odpovídající lidé, kteří nemají problém vyvíjet např. metody, jak tajně sterilizovat co nejvíce osob neárijských národností či vyvíjet zbraně hromadného ničení ve jménu lepší budoucnosti národa.

Právě před devadesáti lety začala být vedení Německa na obtíž i svobodná soutěž vědeckých názorů, stejně jako nezávislé ocenění špičkových odborníků, které ve svobodném světě reprezentovala např. Nobelova cena. Aby nacisté její vliv omezili, protežovali ocenění, jež vzniklo rok před jejich nástupem – tzv. Goethovu medaili pro umění a vědu (Goethe-Medaille für Kunst und Wissenschaft), kterou od listopadu 1934 do prosince 1944 osobně propůjčoval Adolf Hitler. To také znamenalo, že ji dostali přednostně vědci z řad nacionálně socialistického hnutí a židovští vědci byli od počátku vyloučeni.

S počátkem druhé světové války dostávaly finanční přednost pragmatické obory, spojené s válečným úsilím, jako letectví, elektrotechnika, optika, ale i chemický a těžký strojírenský průmysl. Zatímco vědecký potenciál válčících spojenců během druhé světové války narostl do tehdy nevídaných rozměrů a zrodila se tzv. velká věda (big science), v případě německé vědy se předpověď z citovaného vydání Vesmíru naplnila o 11 let později.