Tajemní vikingové ožívají

Normané, Dánové či Varjagové, tak nazývali doboví kronikáři skandinávské vikingy, jejichž vliv na vývoj raně středověké Evropy nepřestává zajímat jak archeology a historiky, tak veřejnost. Snad proto, že srovnání jejich času mezi 9. a 11. stoletím má s naší současností celou řadu podobností, ne-li přímo shod.

Výzkumné projekty založené na multioborovém přístupu a mezinárodním složení vědeckých týmů přinášejí stále zřetelnější doklady o důležitých vývojových trendech a projevech uvnitř evropské raně středověké společnosti. Od 9. do 11. století ji významnou měrou ovlivňovala přítomnost expandujících skandinávských válečníků a obchodníků, ale i trendy a projevy, které pozorujeme také v naší současnosti. V obou obdobích žijí lidé ve světě složitě propojeném individuálními, společenskými a ekonomickými vztahy a zároveň jsou vystaveni klimatickým změnám, rozsáhlým migracím, válečným střetům a vytváření diaspor.

Spolupráce archeologů a přírodovědců

Hromadný hrob 37 vikingů zmasakrovaných v 10. století na místě dnešního St. John’s College v Oxfordu přinesl jedno překvapení. V zubech koster vědci našli vyhynulé kmeny varioly, čímž potvrdili, že éra jejího vražedného působení na lidstvo trvala nejméně 1400 let. Neštovice zabíjely přibližně třetinu obětí a další třetinu zanechaly trvale zjizvenou nebo slepou. Jen ve 20. století na tuto nemoc zemřelo kolem 300 milionů lidí, než byla v roce 1980 oficiálně vymýcena díky celosvětové kampani očkování, což z neštovic udělalo první zcela vyhubené lidské onemocnění.

Snímek SWNS Archeologické údolí Temže, Profimedia

Dlouhodobá intenzivní spolupráce archeologie s řadou přírodovědných oborů ukazuje, jak zásadní roli právě ve výzkumu evropské historie spjaté s vikingy sehrává multioborový přístup. Do něj vstupuje archeologie kladením otázek, stanovením strategie a hlavních cílů výzkumných projektů. Vedle toho je jejím úkolem vyhledávat vhodné areály,¹⁾ nalézat a při standardně vedené dokumentaci odebírat ze zkoumaných terénů předměty vytvořené člověkem k nějakému účelu (artefakty) a vedlejší produkty lidské činnosti (ekofakty), vzorky půdy z výplní zahloubených objektů, proplavovat sedimenty a získávat z nich drobné komponenty, jako jsou uhlíky a rostlinné makrozbytky, či z odebraných vzorků laboratorně získat zrnka pylu. Již do této zkusmé fáze výzkumu jsou dnes běžně integrováni příslušní specialisté – botanikové, kvartérní geologové, pedologové a další, protože správně provedené odebrání přírodních složek z archeologických situací má zásadní význam pro jejich následné laboratorní zpracování. To zase umožňuje vytěžit z nich maximum informací o vlivu lidské přítomnosti na přetváření ryze přírodního prostředí na kulturní krajinu, jak s intenzitou hospodaření souviselo odlesňování, jak se v krajinné mozaice měnil plošný rozsah polí, luk, pastvin a lesů a jaký to vše mělo vliv na erozní a akumulační procesy. Environmentální archeologie a bioarcheologie (včetně archeobotaniky, archeozoologie, palynologie) jsou dnes integrální součástí výzkumů, jejichž cílem je pravěký a historický vývoj lidských společenství v kontextu jejich životního prostředí.

Popraviště 54 mladých vikinských mužů z období mezi lety 910 a 1030 n. l. objevili dělníci v anglickém hrabství Dorset roku 2009, když stavěli novou cestu. Šlo pravděpodobně o vikinské nájezdníky, kteří byli na místě, které dnes nese jméno Ridgeway Hill, krutě popraveni. Některé z obětí mají na kostře stopy po úderech meči do zátylku, všechna těla mají sťatou hlavu, přičemž lebky jsou naskládány v jednom místě hrobu.

Snímek Profimedia

Archeogenetika, izotopové analýzy a třetí vědecká revoluce v archeologii

Od přelomu tisíciletí jsme svědky vysoce dynamického rozvoje molekulárněgenetických metod a jejich zapojení do výzkumu minulých populací evropského kontinentu. Výsledky dosažené archeogenetikou, které v posledním desetiletí v hojném počtu publikují vědecké časopisy, zásadní měrou ovlivňují a zhusta mění naše dosavadní představy o vývoji a migracích lidských populací jak v pravěku, tak v historických dobách. Vliv archeobiologických metod zaměřených na sledování pohybu jednotlivců i velkých populačních skupin je natolik významný, že bývá označován za třetí vědeckou revoluci v archeologii.²⁾ Připomeňme, že stěhování jednotlivců během jejich života zkoumá biogeochemie, a to na základě analýzy izotopů některých chemických prvků, v první řadě stroncia obsaženého v zubní sklovině a kostech. Zkoumáním skupinových migrací, tedy pohybů lidských populací v minulosti, se věnuje archeogenetika, a to prostřednictvím analýzy současné a archaické DNA. Ukažme si na několika příkladech, jak rozvoj uvedených metod ovlivnil dosavadní stav poznání skandinávských vikingů, jimž ovšem v jejich námořních taženích do severozápadní a severovýchodní Evropy zdatně konkurovali vikingové (tj. piráti vydávající se na viking, loupežnou námořní výpravu popisovanou písemnými zprávami) jiného etnického původu – slovanského a baltského.