Rozvodem k dřívějším vnoučatům

Klasické teorie tvrdí, že pokud jsou mladé dívky vystaveny stresu, dříve dospívají a dříve si pořizují děti. Toto potvrzuje řada dílčích studií, byť kritici jim vytýkají povrchní analýzy. Nedávno publikovaná práce se rozhodla prostudovat tuto problematiku zevrubněji. Z více než 15 tisících estonských dívek narozených v letech 1936–1962 vybrali dívky s dohledatelnými údaji o rychlosti pubertálního vývoje (podle fáze vývoje prsu v konkrétním věku), o věku při prvním porodu a o celkovém počtu dětí. Dalšími faktory byly rok narození, městský či venkovský původ, socioekonomická situace v rodině, index tělesné hmotnosti (BMI) a dosažené vzdělání. Hlavní testované proměnné však byly absence obou rodičů (dívky ze sirotčinců), úmrtí matky, úmrtí otce a otec chybějící kvůli rozvodu. Dívky z úplných rodin sloužily jako kontrola.

Pečlivé statistiky ukázaly, že děvčata bez matky měla oproti ostatním nižší celkový počet dětí. Tento nález podporuje hypotézu o významu babiček (žen po menopauze) pomáhajících svým dětem s výchovou vnoučat. A to i za předpokladu, že vychýlený poměr pohlaví v poválečném Estonsku umožňoval pravděpodobněji nový sňatek spíše vdovcům než vdovám – macechy zřejmě s vnoučaty nepomáhají. Oproti předchozím studiím se neprokázal vliv ztráty jednoho rodiče či obou na rychlost pubertálního zrání – po zohlednění BMI mezi nimi nebyl žádný rozdíl (samotná ztráta rodiče na tělesnou hmotnost dívek vliv neměla).

Nejzajímavějším zjištěním bylo, že mladé ženy, jejichž otec matku opustil, zahájily reprodukci průměrně o devět měsíců dříve než dívky z kompletních rodin (po zohlednění jejich dosaženého vzdělání o sedm měsíců dříve). Smrt otce však podobný efekt na zahájení reprodukce neměla. Je zjevné, že vliv otce jako hlídače dcer a odháněče nápadníků je pro tento výsledek jen okrajový. Evolučně psychologické vysvětlení praví, že opuštěné dívky získají informaci o nestálosti mužů, sníží nároky při hledání partnera a využijí potenciál mládí pro získání zdrojů od partnera i své matky. Nejzajímavěji však vypadá možné vysvětlení genetické, pojící vybrané osobnostní charakteristiky (vyhledávání rizika, nízká sebekontrola ad.) s pravděpodobností jak brzkého početí, tak i rozvodu. Tyto jsou zároveň vysoce dědičné a nehraje roli, zda důvodem k rozvodu bylo chování otce, či matky (nicméně muži, kteří se rozvádějí, mají průměrně nižší vzdělání než muži v rodině setrvávající). Výsledky této studie jsou potenciálně použitelné k odražení příbuzných dotírajících s dotazy, kdy už se vdáte, kdy oženíte či kdy si pořídíte miminko.

Valge M. et al.: Evolution and Human Behavior, 2022, DOI: 10.1016/j.evolhumbehav.2021.11.004