Roztodivný valoun

Nedávno jsem na zavážce nad Petzoldovým lomem v katastru obce Srbsko nalezl zajímavý kámen; zdá se mi, že jde o pěknou ukázku stromatolitu. Přikládám fotografii nálezu a prosím o jeho posouzení.

ptá se Karel Malinský, Praha 6

Valouny často podněcují lidskou fantazii. Pouhé ohlazení povrchu při transportu v řece dodá hornině jiný vzhled, než měla v geologické minulosti při odlomení z matečné horniny. Navíc pak doputují často do velké vzdálenosti: v našich podmínkách desítky kilometrů, u veletoků stovky kilometrů, takže materiál může být v místě nálezu obecně neznámý. Specifické, často velmi pomalé zvětrávání a případné vystavení suchu a mrazu na říční terase během některé z ledových dob mění barvu a texturu povrchu. Není proto neobvyklé, že amatérští sběratelé meteoritů nemají ve sbírce ani jeden skutečný meteorit, zato řadu říčních valounů.

Kámen, nalezený u Srbska, nálezci připomíná stromatolit. Tyto biogenní usazeniny, vzniklé působením bakterií či sinic, se v geologické minulosti Země poprvé objevily před 3,5 až 3,7 miliardy let; v některých částech světa, jako například v Austrálii, přežívají dosud. „Jde v tomto případě skutečně o pozůstatek stromatolitu?“ ptá se autor snímku.

Snímek Karel Malinský

Kámen na fotografii, nalezený v usazeninách Berounky u Srbska, pokládá nálezce za horninu silicit, konkrétněji za křemenný stromatolit, a to vzhledem k přítomnosti obloukovitých žlábků, které připomínají laminy stromatolitů nacházených zejména v jihozápadních Brdech. Zatímco s určením horniny lze souhlasit, podobnost se stromatolitem je jen vzdálená. Pro stromatolit jsou typické opakující se laminy různě barevného materiálu, vyvolávané střídáním rozvoje mikrobiálních společenstev s usazováním jemného kalu. Nic podobného na valounu nenajdeme. Namísto toho povrchu dominují uzoučké, zpravidla geometricky precizní obloukovité žlábky. Těch jsou na valounu stovky. Podél žlábků došlo k nepříliš výraznému, zřejmě mechanickému i chemickému zvětrání, a proto kolem nich vznikly mělké prohlubně. Silicit má sklony k „lasturnatému“ lomu. Toho v pravěku využívali výrobci pazourkových nástrojů. Kámen je ohlazený, téměř určitě transportem v minerální suspenzi při povodních. Do Srbska musel putovat, možná v řadě dílčích etap, desítky kilometrů. Přitom přestál bezpočet úderů balvanů valených spolu s ním. Obloukovité žlábky jsou stopami těchto úderů. A ano, mají podobu průřezů lastur. Přesto však do paleontologické sbírky nepatří.