i

Aktuální číslo:

2023/9

Téma měsíce:

Vzory

Obálka čísla

První jezdci na koních?

 |  10. 7. 2023
 |  Vesmír 102, 368, 2023/7

Na území dnešního Bulharska, Rumunska a Maďarska byly zhruba před 4500 až 5000 lety pohřbeny kostry pěti mužů pocházející z tzv. jámové kultury. Čtyři z nich strávili s vysokou pravděpodobností značnou část života jízdou na koni. Jde o nejstarší známý doklad jezdectví; důkazy o domestikaci koně jsou ovšem starší. Pocházejí z doby před 6500 roky a lze z nich vyvodit, že lidé tehdy chovali koně pro mléko klisen.

Prokázat dávnou jízdu na koni nebylo v tomto případě jednoduché, protože jezdecké potřeby se nedochovaly. Ze změn na kyčlích, stehenních kostech, pánvi a obratlích však bylo možno vytipovat pětici rysů, které se objeví v důsledku časté jízdy na koni bez sedla a třmenů a které lze souhrnně označit za „jezdecký syndrom“.

Mezi lidem jámové kultury byla jízda na koni už celkem běžná, a tak se nedá vyloučit, že počátky tohoto způsobu dopravy spadají do ještě dávnějších dob. Lidé tehdy ale zřejmě nepoužívali koně k boji. Jezdecká zvířata byla menší než dnešní koně, měla široký sudovitý hrudník a krátké nohy. Pro ozbrojené střety se nehodila. Ve vojenských konfliktech se jízda uplatnila zřejmě až po roce 1000 př. n. l.

Jízda na koni představovala v lidských dějinách významný mezník, protože až do nástupu železnice byla nejrychlejším způsobem dopravy. Lidem otevřela nové možnosti expanze do neosídlených území, ale byla přínosem i pro obchod a udržování kontaktů mezi obyvateli vzdálených oblastí. Pasteveckým národům, jako byl právě lid jámové kultury, umožnila lepší kontrolu nad stády. Jízda však tehdy nebyla nijak jednoduchá. Genetické analýzy dokazují, že varianty genů spojené s nižší bázlivostí koní se objevily až později. Koně jezdců jámové kultury proto byli zřejmě divocí a obtížně ovladatelní.

Trautmann M. et al.: Science Advances, 2023, DOI: 10.1126/sciadv.ade2451

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Archeologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Jaroslav Petr

Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc., (*1958) vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi se zabývá regulací zrání savčích oocytů a přednáší na České zemědělské univerzitě v Praze. Je členem redakční rady Vesmíru.
Petr Jaroslav

Doporučujeme

Nesnesitelná lehkost soutěživého ptáčkaření

Nesnesitelná lehkost soutěživého ptáčkaření

Tomáš Grim  |  5. 9. 2023
Velký rok, tedy účast v soutěži o největší počet pozorovaných druhů ptáků v daném roce, se mi v roce 2020 v ČR spíš přihodil – neplánoval jsem ho,...
Diagnóza z kapky krve

Diagnóza z kapky krve uzamčeno

Eva Bobůrková  |  4. 9. 2023
Zákeřnou rakovinu slinivky břišní je těžké odhalit, nedává o sobě nijak vědět. Když přijdou příznaky a lékaři stanoví diagnózu, naděje na přežití...
Mikroskopičtí umělci

Mikroskopičtí umělci uzamčeno

Petr Knotek  |  4. 9. 2023
Vzory v živé přírodě nalézáme nejen v makroskopickém měřítku. S pomocí pokročilých mikroskopických metod můžeme obdivovat ornamentované struktury...