Kladivo na leukémie

Leukémií, kterým se někdy říká „rakovina krve“, existuje spousta druhů. Obvykle je dělíme podle toho, z jakého buněčného progenitoru pocházejí (na myeloidní a lymfoidní), a podle toho, jaký mají nástup a prognózu (na akutní a chronické).

Chronická myeloidní leukémie (CML) je obvykle zapříčiněna jediným onkogenem – fúzním proteinem BCR-ABL. Ten vzniká translokací chromozomu 9 na chromozom 22, kdy se dva geny – BCR a ABL – propojí způsobem, který znemožní správnou regulaci jejich aktivity. Jelikož BCR-ABL dokáže ovlivnit téměř všechny hlavní signální kaskády v buňce, stane se taková buňka rezistentní k apoptóze a začne proliferovat více, než by bylo záhodno. Výsledkem pak je leukémie, kdy se v pacientově krvi objeví velké množství více či méně nezralých (a tudíž nefunkčních) buněk.

Díky tomu, že v chronické myeloidní leukémii hraje hlavní roli jediný protein, je také snazší ji léčit. Imatinib, specifický inhibitor kinázy BCR-ABL, se stal prvním léčivem svého druhu – nízkomolekulárním kinázovým inhibitorem. Díky imatinibu pacienti s tímto typem leukémie mohou, při troše štěstí, slušně žít.

Rezistence k léčivům jakéhokoli druhu je v medicíně známým a trvalým problémem. Nevyhnula se ani imatinibu. Molekula BCR-ABL se u řady pacientů v průběhu léčby změní natolik, že na ni imatinib nefunguje. Vývoj inhibitorů druhé generace pomohl, ale leckdy jen částečně. Rezistence k těmto inhibitorům je i nadále klinicky velmi významným problémem.

Hledáme tedy jiné cesty, jak problém vyřešit. Jednou z nich je, zdá se, zasáhnout jinou kinázu v buňce – v našem případě kasein kinázy 2 neboli CK2. CK2 samotná není schopna leukémii způsobit, víme ale, že dokáže fungovat v pozadí a vytvořit takzvaný dependentní fenotyp. Rakovina by bez CK2 nefungovala, ale CK2 se zároveň nedá označit za jejího hlavního strůjce.

Vytvořili jsme pár buněčných linií, které byly rezistentní k inhibitorům BCR-ABL, a zkoušeli, zda a jak moc jim ublíží, když inhibujeme CK2. Ukázalo se, že poměrně dost – a co více, inhibice CK2 vedla k tomu, že se tyto „rezistentní“ buňky opět staly citlivými na předtím nefungující léčiva.

Jelikož inhibitor CK2 – silmitasertib – je již klinicky schválen pro použití u jiných druhů rakovin, mohlo by být jeho nasazení na léčbu chronické myeloidní leukémie jednodušší, než to v případě nových léčiv obvykle bývá. 

Mitrovský O. et al.: Plos One, 2023, DOI: 10.1371/journal.pone.0284876