Maringotka – domov „rákosníků“

Životní cesta arktického ekologa Josefa Svobody (*1929) nebyla snadná. V roce 1949 byl jako skaut a vysokoškolský student zatčen a o dva roky později ve vykonstruovaném procesu odsouzen k jedenácti letům za protistátní činnost. Na svobodu se dostal v roce 1958, o deset let později emigroval do Kanady, kde se stal profesorem botaniky a arktické ekologie na Torontské univerzitě. Za přínos k bližšímu poznání života v kanadské Arktidě obdržel nejvyšší kanadské vyznamenání, Řád Kanady. Zemřel 21. listopadu 2022 ve věku 93 let. Připomeňme si ho vzpomínkou na náš terénní výzkum jihomoravských rákosin.

Maringotka v létě 1966, kdy ji částečně obklopovaly stany studentek a studentů, kteří u nás vykonávali svoji terénní odbornou praxi.

Snímek Josef Svoboda

Josef Svoboda nastoupil do ekologického oddělení Botanického ústavu ČSAV v Brně časně zjara roku 1965. V té době jsme již podnikali výzkum nivních luk u Lanžhota a začínali s výzkumem produktivity rybničních pobřežních rákosin na Lednických rybnících. Obojím jsme se podíleli na plnění úkolů a záměrů Mezinárodního biologického programu (IBP, 1965–1974). Jeho podtitul zněl „biologické základy produktivity a lidského blahobytu“. Jedním z hlavních cílů IBP bylo tudíž zhodnocení biologické produkce hlavních typů přirozených suchozemských i vodních ekosystémů (biomů) a jejich náhradních antropogenních systémů na naší planetě. Neměly být opomenuty ani významné ekotony, tj. přechodná pásma mezi sousedícími biomy. K nim patří i pobřežní (litorální) mokřady, hlavní předmět zájmu malé brněnské pracovní skupiny „rákosníků“, kterou jsem měl na starosti a do níž patřil také Josef Svoboda.

Vzhledem ke své vězeňské minulosti se Josef musel spokojit s funkčním a platovým zařazením mezi technické pracovníky, ale od počátku bylo zřejmé, že se stane naším plnohodnotným spolupracovníkem s velkou tvůrčí invencí. Měl spolupracovat se mnou a kolegy Karlem Fialou a o rok později i se Štěpánem Husákem,¹⁾ a to především na produkčně-ekologickém výzkumu jihomoravských rybničních pobřežních rákosin. Rákosiny jsme si vybrali k výzkumu proto, že rákos (Phragmites) a borovice (Pinus) byly již při přípravách na IBP navrženy jako dva téměř kosmopolitní rody k srovnávacímu hodnocení produkce jejich jednotlivých rostlin a porostů.