i

Aktuální číslo:

2024/6

Téma měsíce:

Éčka

Obálka čísla

Maringotka – domov „rákosníků“

 |  29. 5. 2023
 |  Vesmír 102, 343, 2023/6

Životní cesta arktického ekologa Josefa Svobody (*1929) nebyla snadná. V roce 1949 byl jako skaut a vysokoškolský student zatčen a o dva roky později ve vykonstruovaném procesu odsouzen k jedenácti letům za protistátní činnost. Na svobodu se dostal v roce 1958, o deset let později emigroval do Kanady, kde se stal profesorem botaniky a arktické ekologie na Torontské univerzitě. Za přínos k bližšímu poznání života v kanadské Arktidě obdržel nejvyšší kanadské vyznamenání, Řád Kanady. Zemřel 21. listopadu 2022 ve věku 93 let. Připomeňme si ho vzpomínkou na náš terénní výzkum jihomoravských rákosin.

Josef Svoboda nastoupil do ekologického oddělení Botanického ústavu ČSAV v Brně časně zjara roku 1965. V té době jsme již podnikali výzkum nivních luk u Lanžhota a začínali s výzkumem produktivity rybničních pobřežních rákosin na Lednických rybnících. Obojím jsme se podíleli na plnění úkolů a záměrů Mezinárodního biologického programu (IBP, 1965–1974). Jeho podtitul zněl „biologické základy produktivity a lidského blahobytu“. Jedním z hlavních cílů IBP bylo tudíž zhodnocení biologické produkce hlavních typů přirozených suchozemských i vodních ekosystémů (biomů) a jejich náhradních antropogenních systémů na naší planetě. Neměly být opomenuty ani významné ekotony, tj. přechodná pásma mezi sousedícími biomy. K nim patří i pobřežní (litorální) mokřady, hlavní předmět zájmu malé brněnské pracovní skupiny „rákosníků“, kterou jsem měl na starosti a do níž patřil také Josef Svoboda.

Vzhledem ke své vězeňské minulosti se Josef musel spokojit s funkčním a platovým zařazením mezi technické pracovníky, ale od počátku bylo zřejmé, že se stane naším plnohodnotným spolupracovníkem s velkou tvůrčí invencí. Měl spolupracovat se mnou a kolegy Karlem Fialou a o rok později i se Štěpánem Husákem,1) a to především na produkčně-ekologickém výzkumu jihomoravských rybničních pobřežních rákosin. Rákosiny jsme si vybrali k výzkumu proto, že rákos (Phragmites) a borovice (Pinus) byly již při přípravách na IBP navrženy jako dva téměř kosmopolitní rody k srovnávacímu hodnocení produkce jejich jednotlivých rostlin a porostů.

Nyní vidíte 22 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie vědy, Ekologie

O autorovi

Jan Květ

RNDr. Jan Květ, CSc., dr. h. c., (*1933) vystudoval rostlinnou anatomii a fyziologii na Přírodovědecké (v té době Biologické) fakultě UK. Téměř padesát let pracoval v Botanickém ústavu ČSAV (později AV ČR). Podílel se na vzniku Jihočeské univerzity a její Biologické (dnes Přírodovědecké) fakulty. V letech 1965–1974 koordinoval výzkum fotosyntetické produkce rostlin v rámci Mezinárodního biologického programu (IBP), v němž vedl také pracovní skupinu pro výzkum mokřadů. V letech 1990–1992 byl za Občanské fórum poslancem České národní rady, významnou měrou se podílel na přípravě zákona 114/1992 na ochranu přírody a krajiny.
Květ Jan

Doporučujeme

Genová terapie ALS: jsme na začátku naděje

Genová terapie ALS: jsme na začátku naděje

Je to krutá a zatím nevyléčitelná nemoc. Amyotrofická laterální skleróza. Americká léková agentura FDA však nedávno schválila pro medicínskou...
(Ne)umělá sladidla

(Ne)umělá sladidla uzamčeno

Adam Obr  |  3. 6. 2024
Když loni v létě zařadilo WHO aspartam na seznam látek, které mají potenciál způsobovat rakovinu, dosáhla diskuse o škodlivosti nekalorických...
Příběhy řasových éček

Příběhy řasových éček

Richard Lhotský  |  3. 6. 2024
Přídatné látky v potravinách, familiárně přezdívané pro svůj kód éčka, vzbuzují u řady lidí obavy a strach. Přesto se mezi nimi najdou i látky...