Kakapí mamánci

Populace novozélandského papouška kakapa sovího (Strigops habroptilus) se pomalu zvedá hrobníkovi z lopaty. Od roku 1995, kdy celosvětovou populaci těchto kriticky ohrožených ptáků tvořilo jen 51 jedinců, se ji záchranářům podařilo dostat až na současných 248, a to zejména díky dvěma posledním, velmi úspěšným hnízdním sezonám. Situace je unikátní nejen v tom, že každý jedinec druhu má své jméno a rodokmen, ale i množstvím dalších informací, které ochranáři o každém ptáku mají – od devadesátých let postupně začali sledovat pomocí vysílaček jejich pohyb i další aktivity včetně páření a hnízdění. Díky projektu Kakapo125+,¹⁾ zahájenému před osmi lety s cílem přečíst genom každého kakapa, znají jak kompletní dědičnou informaci nejméně 169 ptáků, tak některých muzejních exponátů. Díky tomu se například podařilo zjistit, že předchozí populační pokles sice podle předpokladů ochudil genetickou rozmanitost kakapů, přitom ale z populace odstranil některé škodlivé alely (Vesmír 100, 658, 2021/11). Ochranáři doufají, že jim genetická i další data pomohou vyřešit jeden z hlavních problémů současné populace kakapů – ze tří pětin snesených vajec se vůbec nelíhnou ptáčata. Předpokládalo se přitom, že hlavní příčinou nízké plodnosti kakapů je příbuzenská plemenitba související s nízkým populačním stavem.

Jedinečná dlouhodobá data (mezi lety 1981 a 2019) umožnila týmu pod vedením Andrewa Digbyho, bývalého astronoma a nyní nadšeného ochránce a mluvčího kakapů, posvítit si na to, jaké další faktory by mohly reprodukční úspěch ovlivnit. A zda některé poměrně intenzivní ochranářské zásahy²⁾ nejsou kontraproduktivní. Výsledky nemusí být tak překvapivé, ale jsou naprosto zásadní pro další směřování ochrany tohoto druhu.

Jestli je vejce kakapů oplozeno, zjišťují ochranáři tradičně prosvěcováním. Nedávný výzkum ale ukázal, že ačkoli je většina snesených vajec oplozena, velká část embryí se z dosud neznámého důvodu přestane hned v počátku vyvíjet. Ptáče se tak vylíhne jen z necelých čtyřiceti procent snesených vajec.

Snímek Andrew Digby, Department of Conservation

Přestože se ochranáři snaží zabránit tomu, aby si ptáčata odchovaná v zajetí vtiskla člověka jako svůj druh,³⁾ a proto je drží ve skupinkách po 2–6, právě delší čas strávený v zajetí má prokazatelně negativní vliv na plodnost samců. V tomto směru by tedy měli být ochranáři ještě opatrnější. U samiček naopak pozitivně ovlivňuje plodnost počet kopulací. Ochranáři se dosud snažili držet populační hustotu nízko (jeden pták na 15–20 hektarů), aby nedocházelo během hnízdní sezony ke zbytečným šarvátkám mezi samci a k jejich potenciálním úmrtím. Nicméně právě vyšší koncentrace samců na tokaništi by umožnila vyšší frekvenci kopulací (nyní se samice často páří s jediným samcem, a navíc jen jednou), a tedy větší podíl vajec, která vývoj dotáhnou do zdárného konce. Zdá se však, že ještě důležitější je posunout poměr pohlaví ve prospěch samic, do té míry, kolik prostředí snese (musí být dostatek vhodných míst ke hnízdění).

Samice tak možná čeká další zeštíhlovací dieta (dobře krmené samice mají větší podíl samčích potomků).