Rébusy z pravěku

Byl čtvrtek 16. července 1987, když se pod radlicí těžkého buldozeru v čerstvé ornici objevil shluk kostí. Stalo se na místě, které je jen několik set metrů od Stadic, legendárního rodiště knížete Přemysla. Kosti vyčnívaly ze spraše, uložené těsně pod ornicí, a svou velikostí naznačovaly, že jejich původní majitel byl větší než kůň. Tou dobou nikdo netušil, že toto drobné narušení výstavby dálnice D8 je začátkem dlouhého vědeckého trápení při hledání odpovědi na to, co se to tu přihodilo.

Na místo přispěchaly pracovnice muzea v Ústí nad Labem. Po základním průzkumu naleziště odvezly prvotní nálezy do muzea. Za necelý měsíc navštívil 7. srpna lokalitu Slavomil Vencl z pražského Archeologického ústavu Československé akademie věd a rozhodl o okamžitém provedení záchranného výzkumu. S pomocí přátel i rodiny se bádalo do 14. října 1987. Více než víkendy, vesměs odpracované, výzkum přerušovaly deštivé dny. Postupovalo se tak, aby v okamžiku nenadálého zastavení prací bylo shromážděno co nejvíc poznatků o celém areálu sídliště. Poté stavební dělníci celý terén odbagrovali a položili vozovku dálnice.

Poslední lovci mamutů se usadili na pozvolna se zdvíhajícím břehu řeky Bíliny. Ze svého tábořiště (označeno šipkou) měli pod kontrolou celé údolí, které svým tvarem a polohou tvoří přirozenou spojnici mezi Krušnými horami a Českým středohořím. Mohlo jít o místo, kterým před 14 000 lety procházely migrační trasy mamutů, jejichž kosti odhalily v červenci 1987 až práce při stavbě dálnice D8 (na dobovém snímku uprostřed z pohledu od vsi Koštov).Snímek Slavomil Vencl

Kultura lovců mamutů

Urychlený výzkum přinesl to, na co se v české archeologii čekalo celá léta. Sousední Morava totiž už od 19. století proslula vykopávkami obrovského paleolitického sídliště v Předmostí u Přerova a v minulém století, po výzkumech Karla Absolona v Dolních Věstonicích a Bohuslava Klímy u sousedního Pavlova, se civilizaci „lovců mamutů“ dostalo zmínky ve všech učebnicích pravěku, které na světě vyšly. Podle jihomoravské lokality se vrcholná odnož tehdejší kultury (zvané obecně gravettien) začala nazývat pavlovien. Šlo o kulturu, která svůj rozkvět zažívala asi před 26 až 30 tisíci lety a vyznačovala se velkými dlouhodobými sídlišti, rozsáhlými akumulacemi mamutích kostí, stabilními chýšemi, relativně četnými hroby a vynikajícími ukázkami nejstaršího umění. V Čechách nic podobného nalezeno nebylo a teprve u Stadic se začaly ze země řinout v nebývalém množství mamutí kosti a pazourky. Nebyly jich sice statisíce jako na Moravě, ale i ta desítka tisíc, z toho 564 retušovaných nástrojů, představovala mnohem víc, než jsme až dosud z území Čech znali. A k tomu jámy plné kostí, z Moravy neznámé, stejně jako několik míst s uschovanými rozštípanými pazourky.

První a nadlouho jediná analýza stáří spálených kostí, uskutečněná v renomované laboratoři v nizozemském Groningenu, však přinesla zklamání. Nekalibrovaný odhad stáří vzorků na 14 280 ±120 let před současností byl o dobrých 10 tisíc let mladší, než autoři výzkumu očekávali. I když po kalibraci by se jeho kalendářní hodnota zvedla o nějaké tři tisícovky let, pořád to bylo nepředstavitelně málo. Výsledkem byly rozpaky vedoucího výzkumu, který kvůli tomu odložil publikaci detailní závěrečné studie.

Později se však ukázalo, že celý gravettien v Čechách spadá do pozdní fáze této kultury, ba dokonce až do doby následující, která se nazývá epigravettien. Podobné soubory artefaktů se vynořily i na Moravě, zejména v brněnské Vídeňské ulici, kde Karel Valoch a Zdeňka Nerudová zjistili díky datování několika vzorků, že zdejší lidé byli současníky populace ze Stadic. Zejména v Polsku a v Německu odstartovala mezi archeology živá mezinárodní diskuse, v níž ale Stadice, přestože zdaleka nejvýraznější lokalita, stále chyběly. Publikaci tamních výsledků totiž kromě nevyjasněného datování bránila i konzervativní interpretace koncentrací mamutích kostí, kterou vedoucí výzkumu zastával. V duchu dobového paradigmatu totiž usuzoval, že jde o zásobárny prakticky využitelných nástrojů a surovin na horší časy, ač cítil, že mnohé okolnosti svědčí proti. Po létech váhání přišli jiní badatelé, zdůrazňující spíše symbolický význam uložení mamutích kostí, který jsem prosazoval i já. Když jsme pak štípané kamenné nástroje podrobně analyzovali, ukázalo se, že jejich skladba odpovídá racionálnímu chování právě tak málo jako v případě nalezených koncentrací mamutích kostí.