Biologická léčba a očkování proti SARS-CoV-2

Svět se od roku 2019 potýká s respiračním onemocněním covid-19. Dosud bylo celosvětově potvrzeno téměř 652 milionů nakažených a více než 6,5 milionu úmrtí.

Očkování proti viru SARS-CoV-2, způsobujícímu covid-19, podle řady klinických studií významně snižuje riziko hospitalizace, přenosu i těžkého průběhu onemocnění. Na podzim roku 2020 se v ČR začaly aplikovat první dávky vakcín, schválené Evropskou lékovou agenturou (EMA), konkrétně dvě vakcíny typu mRNA (Comirnaty/BNT162b, Pfizer a Spikevax/mRNA1273, Moderna), subjednotková vakcína (Nuvaxovid, Novavax) a dvě vakcíny na bázi virových vektorů (Vaxzevria/AZD1222, AstraZeneca a Jcovden, Janssen). Tomu předcházely klinické studie monitorující bezpečnost a účinnost vakcín u běžné populace. Do těchto studií však nebyli zahrnuti pacienti s vrozenými ani získanými poruchami imunity, již ve většině případů spadají do skupiny s vyšším rizikem těžkého průběhu onemocnění covid-19.

V době aplikace prvních dávek vakcín bylo k dispozici velice málo informací o vlivu těchto stavů na imunogenicitu (úroveň imunitní odpovědi) vyvolanou vakcínami. Imunitní systém pacientů může být oslaben kvůli různým druhům onemocnění i v důsledku užívání léků ovlivňujících funkci imunitního systému, jako jsou imunosupresiva. K moderním lékům potlačujícím nadměrnou imunitní reakci patří i tzv. biologická (cílená) léčba. Ta využívá moderní molekulárněbiologické metody k ovlivnění cílové molekuly, jež je zodpovědná za chorobné procesy. Biologické léky cílící na ústřední molekuly zánětu jsou využívány i k léčbě autoimunitních onemocnění, charakteristických nepřiměřenou imunitní reakcí proti vlastním strukturám některé tkáně či orgánu. Tyto léky tlumí zánětlivý proces způsobený právě imunitní reakcí proti vlastním tkáním. Nejčastěji jde o zánětlivá onemocnění kloubů (revmatoidní artritida, axiální spondyloartritida – Bechtěrevova nemoc), idiopatické střevní záněty (Crohnova choroba a ulcerózní kolitida) či psoriázu (lupénku) s psoriatickou artritidou. Pro léčbu těchto chorob se již od konce 20. století využívají inhibitory ústředního prozánětlivého cytokinu TNFα (faktoru nekrotizujícího nádory), a to monoklonální protilátky proti tomuto cytokinu s názvem adalimumab či infliximab. Později se do léčby přidaly monoklonální protilátky proti interleukinu 17 (IL-17), dalšímu velmi důležitému faktoru, který hraje zásadní úlohu při vzniku a přetrvávání chronického zánětu.

Od schválení vakcín proti SARS-CoV-2 se výzkumné týmy zabývaly efektem biologické léčby na imunitní odpověď vyvolanou jednotlivými vakcínami, a to jak na úrovni buněčné, tak protilátkové. Několik studií včetně naší, kterou jsme publikovali v Lancet Rheumatology, se shodují, že biologická léčba anti-TNFα ani anti-IL-17 nemá vliv na imunitní reakci vyvolanou vakcínou Comirnaty (BNT162b) u pacientů s psoriázou ani Bechtěrevovou nemocí. Naměřené hodnoty protilátek a úroveň buněčné imunity (množství specifických T-lymfocytů schopných bojovat s virem SARS-CoV2) u pacientů se významně nelišily od kohorty zdravých jedinců, a to včetně dlouhodobého přetrvávání buněčné i protilátkové odpovědi (pacienti byli sledováni po dobu 3 měsíců). V naší studii jsme také ukázali, že podání vakcíny Comirnaty (BNT162b) je u těchto pacientů bezpečné a nemělo vliv na aktivitu základního onemocnění, tj. nevedlo ke zhoršení projevů autoimunitního zánětu.

Smetanova J. et al.: Lancet Rheumatol., 2022, DOI: 10.1016/S2665-9913(21)00393-3

Smetanova J., Milota T. et al.: Front. Immunol., 2022, DOI: 10.3389/fimmu.2022.1010808