Nic černého neunikne

Nedávná pandemie covidu-19 mimo jiné značně utlumila i velká vědecká zasedání. Tříletá vynucená pauza ale letos skončila i odborníkům zabývajícím se rádiovými vlnami. Koncem srpna přijeli na sympozium Mezinárodní radiovědní unie (URSI) do japonského Sappora.

Rádiové vlny jsou součástí elektromagnetického záření, kde zabírají oblast s vlnovými délkami od jednoho milimetru až po tisíce kilometrů. Proto oblast aktivit vědecké komunity sahá od záření vydávaného mobilním telefonem v naší kapse až po výzkum rádiového záření z blízkého i vzdáleného vesmíru.

Do nitra děr temnějších než noc

Účastníky sympozia zaujaly zejména dvě všeobecné přednášky. V první z nich se australský profesor Ronald Eckers z Curtinovy univerzity dostal od prvních pokusů zaznamenat rádiové signály přicházející od Slunce či Jupitera až k nejnovějším možnostem, které radioastronomie nabízí při zkoumání černých děr. Ty jsou totiž pro své vnější pozorovatele zcela temné, proto je nemůžeme spatřit přímo. Byli to ale právě radioastronomové, kdo už před desetiletími navrhovali okraje černé díry zviditelnit. Chtěli toho dosáhnout zkoumáním tehdy ještě nepotvrzeného předpokladu, že hmota vířící okolo černé díry vyzařuje rádiové signály v oblasti milimetrových vln. Zásadním problémem realizace této myšlenky ale byla špatná schopnost tehdejší techniky takovéto rádiové záření vůbec zachytit.