Litli-Hrútur

Nedávná studie zveřejněná časopisem Nature Climate Change naznačuje, že horký průběh letošního léta, podtržený v řadě zemí šířením obtížně zvladatelných požárů, může mimo jiné souviset s loňským podmořským výbuchem pacifického vulkánu Hunga Tonga – Hunga Ha‘apai. [1] Při této erupci se do stratosféry skokově dostalo abnomální množství vodní páry, která je nejvýznamnějším zdrojem skleníkového efektu. Horký průběh léta byl letos také na Islandu, a to nejen kvůli vyšším teplotám.

V pondělí 10. července v 16.40 místního času se na islandském poloostrově Reykjanes začala rodit nová čedičová sopka. K nové erupci došlo 11 měsíců po konci erupce v jižněji ležícím údolí Meradalir. Zhruba 11 měsíců ovšem dělil i konec erupce Meradalir od konce vulkanické aktivity v sousedním údolí Geldingadalir v roce 2021. Pouhá náhoda? To zatím nedokážeme s určitostí říci.

Fotografie z 19. července zachycuje pohled na lávy vylité po dramatickém kolapsu západní stěny vulkanického kuželu.

Snímek Lukáš Krmíček

K erupci došlo na úpatí hory s poetickým názvem Litli-Hrútur (312 m n. m.), v překladu Malý beran neboli Beránek. Oblast, ve které došlo k narození sopečného „Beránka“, leží přibližně 3 km na severovýchod od vyhaslého kráteru sopky Meradalir. Ostatně oblast Litli-Hrútur byla vyznačena v článku o sopce Meradalir [2] jako vysoce pravděpodobná pro vznik nových sopečných trhlin. Erupce Litli-Hrútur ovšem až takovým beránkem nebyla. Ohlásila se řadou zemětřesení, která byla detekována ve zvýšené míře jeden týden před vlastní erupcí. Nejsilnější zemětřesní dosáhlo velikosti magnituda 5,2. Zmíněné zemětřesení, k němuž došlo pouhý den před začátkem erupce, mělo velmi mělký zdroj plně odpovídající skutečnosti, že se magma již nekompromisně dere k povrchu.

Narození „Beránka“

Nová islandská erupce začala výlevem magmatu podél vulkanických trhlin. Délka hlavní trhliny s orientací ve směru severovýchod–jihozápad byla původně přibližně 200 m. V prvních hodinách existence Litli‑Hrútur své předchůdce z minulých dvou let zastínil, neboť odhadované množství vyvrhovaných čedičových láv a doprovodného sopečného materiálu se mohlo blížit až k 50 m³/s. V následujících dnech se „Beránek“ ustálil na hodnotě okolo 13 m³/s.