i

Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Stopování pravěké zvěře

 |  2. 10. 2023
 |  Vesmír 102, 544, 2023/10

Pohoří Doro! nawas v Namibské poušti je chudé na vegetaci, ale protože se tu nachází řada trvalých vodních zdrojů, má překvapivě pestrou faunu. Žijí tu antilopy, sloni, žirafy, ale i lvi nebo levharti. Dnes je to opuštěný kraj, ale před třemi tisíciletími lidé v těchto horách lovili zvěř a zanechali tu po sobě četné skalní malby a rytiny. Vedle lidí a zvířat zobrazuje obrovské množství rytin lidské a zvířecí stopy. Odborníci o ně nejevili větší zájem. Tým vedený Andreasem Pastoorsem z Erlangensko-norimberské univerzity Friedricha Alexandra si však nyní k jejich průzkumu přizval špičkové experty – trojici lovců z řad původních obyvatel. Výsledky společného bádání zveřejnili v časopise PLoS ONE.

Z 513 stop vyrytých do skály pravěkými lidmi dokázali lovci v 90 % případů určit druh zvířete. Celkem identifikovali 39 druhů živočichů. Druhové spektrum původců stop se ukázalo jako podstatně bohatší než rejstřík zvířat zobrazených na skalních stěnách. Zkušené oko stopařů vyčetlo z tisíciletých rytin stop často také pohlaví a věk zvířete, a dokonce i to, které noze lze konkrétní stopu připsat. Zajímavé výsledky přineslo určení směru, kterým zvíře putovalo. Pravěcí lidé v tom měli určitý řád. Například stopy chocholatek byly vyryty tak, jako kdyby zvíře sestupovalo skalní stěnou dolů. Naopak stopy nosorožců, žiraf, ale i perliček nebo lidí směřovaly skálou vzhůru. Antilopy kudu nebo prasata bradavičnatá putovala obousměrně a zebry se „toulaly, jak je napadlo“.

Zajímavé je, že některé druhy zvířat v této oblasti v době vzniku maleb a rytin nežily, protože tu na ně bylo příliš velké sucho. Pravěcí lovci museli tyto živočichy znát odjinud. Proč ryli jejich stopy do zdejších skal? „Na to nemáme za současného stavu poznání odpověď,“ přiznává Andreas Pastoors.

Lenssen-Erz T. et al.: PLoS ONE, 2023, DOI: 10.1371/journal.pone.0289560.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Archeologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Jaroslav Petr

Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc., (*1958) vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi se zabývá regulací zrání savčích oocytů a přednáší na České zemědělské univerzitě v Praze. Je členem redakční rady Vesmíru.
Petr Jaroslav

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.