Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

K bohatým kulturním dějinám podřipské metropole už neodmyslitelně patří Galerie moderního umění, otevřená roku 1965 v bývalé jízdárně lobkowiczkého zámku. Historie zdejších fondů je však podstatně delší. Sahá až do roku 1910, kdy mecenáš August Švagrovský daroval rodnému městu pro zřízení moderní galerie svou obrazovou sbírku, jejíž základ tvořila unikátní kolekce šedesáti děl Antonína Slavíčka a dalších představitelů českého impresionismu. Vyjádřil přitom přání, aby byla nadále rozšiřována o díla žijících autorů. Ostatně jeho samotného pojilo právě se Slavíčkem osobní přátelství.¹⁾

Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem.Snímek Stanislav Vaněk

Josef Wagner (1901–1957), Studie k Podzimu, 1929, skulptura, opuka, 97 × 45 × 36 cm, dar Boženy Sudkové ze sbírky Josefa Sudka.

Snímek GMU v Roudnici nad Labem, Oto Palán

Veřejná obrazárna, fungující pak v různých provizoriích, nalezla trvalé zázemí v nově rekonstruované jízdárně zásluhou prvního ředitele Miloše Saxla. Ten se zároveň zasadil o její začlenění do galerijní sítě. Sběrný program v duchu odkazu Švagrovského opřel o předválečnou a meziválečnou modernu a aktuální výtvarné tendence.²⁾

Jeho činnost v této oblasti vyvrcholila organizací 1. mezinárodního malířského sympozia Roudnice ’70, kam pozval klíčové osobnosti soudobé výtvarné scény. Podle nepsané dohody věnovali účastníci svá díla vzniklá během tvůrčího pobytu zčásti galerii, která tak získala ojedinělý soubor Václava Boštíka, Bohdana Kopeckého, Otakara Slavíka, Mariana Bogusze a dalších tuzemských i zahraničních umělců. Sympozium mělo být prvním z řady dalších setkání, zůstalo ale bohužel jediným, jež se ještě těsně před dopadem normalizace podařilo uskutečnit. Stejný osud tehdy postihl i projekt liberecké galerie Socha a město Liberec 1969 nebo sochařské sympozium Artchemo zaměřené na využití plastů ve výtvarném umění, které v letech 1968 a 1969 pořádala ve spolupráci s VCHZ Synthesia pardubická galerie.

Mikuláš Medek (1926–1974), Svatý voják, 1966, olej, plátno, 161 × 119 cm.Snímek GMU v Roudnici nad Labem, Oto Palán

Fondy Galerie moderního umění v Roudnici nicméně rozšiřovaly mimořádné dary i během nechvalně známého normalizačního období. Shodou okolností v témže roce (1988) to byly dvě rozsáhlé kolekce z rodinných sbírek. Jednu darovala galerii Anna Hůlová, vdova po hudebním skladateli Zdeňku Hůlovi, druhou sestra významného fotografa Božena Sudková. Těžištěm sbírky manželů Hůlových byly začátky české moderny s přesahy do umění druhé poloviny 19. století a umění meziválečného, ve sbírce Josefa Sudka, obsahující díla jeho přátel a kolegů, převažovala česká tvorba třicátých a čtyřicátých let. Sbírky touto cestou obohatila cenná Studie k Podzimu Josefa Wagnera, práce Mařákova okruhu, konvoluty Františka Tichého, Andreje Bělocvětova nebo Vladimíra Fuky.

Antonín Slavíček (1870–1910), Slunce v lese, 1898, olej, plátno, 90 × 115 cm.Snímek GMU v Roudnici nad Labem, Oto Palán

Václav Boštík (1913–2005), Zakřivený prostor, 1970, olej, plátno, 123 × 123 cm.

Zakřivený prostor je jedním ze čtyř rozměrných pláten, které Václav Boštík vytvořil během roudnického sympozia. V širokém smyslu odráží autorovo zaujetí vesmírem, jeho snahu o řešení prostoru, o světelné problémy a vzájemné vztahy kompozičních prvků.
„Obraz je pro mne […] obdobou vesmíru, a to nejen ve smyslu úzce fyzikálním, ale v celé jeho úplnosti tak, jak to dovedu pochopit. Je tedy spíše obdobou a obrazem Řádu, který je podstatou vesmíru a jeho života.
Plochu obrazu chápu jako silové pole, které nutí hmotu barvy, aby se shlukovala v jeho uzlových bodech a vytvářela novou skutečnost. Hmota barvy ovlivňuje zase zpětně tvar a zakřivení pole. Plocha plátna není místem zobrazení. Je to prostor, ve kterém probíhá určité dění, kde několik prvků vstupuje v reakci. Její výsledek mi není předem znám a velmi mne zajímá. Když si pak tento výsledek, můj obraz vesmíru a skutečnost mimo mne, odpovídají, je to potvrzením správnosti mého postupu. Neodpovídají-li si, je třeba hledat nové řešení.“
Václav Boštík v katalogu k výstavě v Nové síni v Praze, Praha 1968.

Snímek GMU v Roudnici n. L., Stanislav Vaněk

Spolu s původním, systematicky doplňovaným fondem tvoří sbírku vynikající kompaktností a zároveň obsahující množství výjimečných uměleckých děl, především z období kubismu (Emil Filla, Antonín Procházka), surrealismu (František Janoušek, František Muzika, Václav Tikal) a progresivních šedesátých let (vedle už zmíněných účastníků sympozia např. Čestmír Kafka, Jiří John, Mikuláš Medek, Jaroslav Vožniak nebo sestry Válovy, jejichž početný soubor získala galerie darem díky bývalé ředitelce Aleně Potůčkové). Součástí je i tvorba umělců spjatých s regionem – hodnotné obrazy Antonína Hudečka a Otakara Nejedlého, zejména z období jeho pobytu na Cejlonu a v Indii, tapiserie Evy Brodské nebo sochy Jiřího Bradáčka, jehož kovová plastika dotváří nový vstup rekonstruované jízdárny.

Jaroslav Vožniak (1933–2005), Monica Vitti, 1967–1968, olej, dřevo, 89,2 × 62 cm.
Malba byla spolu s portréty dalších filmových hvězd součástí souboru tří desítek dobových ikon, zasazených do tradičních obrazových rámců namísto postav světic. Jaroslav Vožniak, který je vytvořil pro Mezinárodní výstavu bižuterie Jablonec 68, do scén zároveň zakomponoval jablonecké šperky, evokující vzácné relikvie.
Ze souboru se v roudnické sbírce nachází ještě Jeanne Moreau, v Alšově jihočeské galerii Andrey Hepburn a Antonella Lualdi, v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě Romy Schneider, v litoměřické galerii Julie Christie a v pardubické Jane Fonda.
Snímek GMU v Roudnici n. L., Oto Palán

Autorem architektonického plánu přestavby je Pavel Mošťák, který nechal zabudováním světel do okenních parapetů a zanořením topení pod úroveň podlahy vyniknout čistotě barokního prostoru s valenou klenbou a lunetami, jedinečně korespondující s řešením výstavních panelů. V zadním sektoru bývají situovány proměnné výstavy, zatímco ve vstupní části, které dominuje Slavíčkovo Slunce v lese, je instalována stálá expozice. Pod vedením nynějšího ředitele Miroslava Diviny připravuje galerie audiotéku, přibližující návštěvníkům vybraná díla krátkými příběhy. V listopadu tohoto roku otevře výstavou Učitel a žák široké téma, jemuž se věnovala už Alena Potůčková, a připomene tak nejen její osobnost, ale i Miroslavu Hlaváčkovou, která ji ve funkci ředitelky galerie předcházela. Výstavní program doplněný přednáškami, besedami, koncerty, literárními pořady a divadelními představeními jen potvrzuje kvality tohoto kulturního centra Podřipska, které svým významem hranice regionu dalece přesahuje.