Obří sluneční bouře zachycená v grónském ledu

Slunečním bouřím se věnuje velká pozornost, protože mohou vážně ohrozit moderní energetické, komunikační, dopravní a řídicí systémy. Například v roce 2003 jedna ze silnějších slunečních bouří způsobila dočasné výpadky v elektrické přenosové soustavě podstatných částí Evropy. V Jihoafrické republice dokonce kus podobné infrastruktury zcela zničila. Pro jiný příklad si můžeme odskočit do heroického období prvních kroků v dobývání kosmického prostoru: Kdyby se některá z vesmírných misí Apollo náhodou konala v srpnu 1972 (a nikoliv v dubnu a v prosinci), byly by životy astronautů vážně ohroženy vysokým stupněm radiace v důsledku srovnatelně velké události.

Naše představy o možné síle slunečních bouří se aktuálně dramaticky posouvají spolu se zjištěním, že v roce 7176 před n. l. došlo na Slunci k události, která vystavila Zemi o dva řády většímu zatížení vysoce energetickými částicemi, než jaké jsme dosud zaznamenali přímými přístrojovými měřeními. Víme to díky stanovení obsahu kosmogenních radionuklidů ¹⁰Be a ³⁶Cl ve vrtném jádru do grónského ledovce. Oba stabilní izotopy vznikají v atmosféře v důsledku interakcí s vyvrženou sluneční hmotou, která se v největší míře skládá z urychlených protonů (o kinetické energii někdy přesahující 500 MeV). Lze ještě připojit zajímavý detail, že k zaznamenané obří sluneční bouři došlo ve fázi dočasného minima sluneční aktivity, kdy bychom ji zrovna nejméně očekávali. Kdyby k podobné události došlo dnes, pravděpodobně by ohrozila existenci naší civilizace jako takové.

Paleari Ch. I. et al.: Nature Communications, 2022, DOI: 10.1038/s41467-021-27891-4